cl.jpg
Foto se souhlasem Terezy Antochové

Nejvyšší hmotnost, kterou Tereze ukázala ručička na váze, byla při výšce 172 centimetrů 92 kilo. Nosila velikost oblečení 42 a někdy i 44. Nyní je o sedmnáct kilo lehčí a ráda by ještě dalších sedm kilo shodila. K tomu ji motivují nejen staré fotografie, nad kterými se zhrozila, ale především její dvouletá dcera.
 
„Dcera se narodila s Downovým syndromem, aniž bychom to s manželem předem tušili. Druhý den po porodu navíc následovala operace a bylo to v době začínajícího covidu, takže nás skoro na měsíc oddělili a já nemohla za dcerou do nemocnice ani na návštěvu,“ vzpomíná Tereza na psychicky náročné období.
 
Další zkouška ji čekala poté, co si dceru konečně dovezla domů, musela se totiž vyrovnat s péčí o postižené dítě. „Bylo mi jedno, co sním. Soustředila jsem se hlavně na dceru a prožívala hodně stresu v souvislosti s jejím postižením. Většinu dne jsem nejedla skoro vůbec a potom jsem to doháněla v noci,“ popisuje Tereza, která vlivem nezdravé životosprávy přibírala na váze.
 
Potom si ale uvědomila, že je to právě její dcera, kvůli které by se měla udržovat v dobré kondici. Nechce totiž, aby ji váha jakkoli omezovala. „Nechci se stydět jít na veřejné koupaliště nebo ji nezvládat učit na kole, protože bych to neudýchala,“ říká Tereza.

cl2.jpg
Foto se souhlasem Terezy Antochové

S hubnutím začala ze dne na den. V okamžiku, kdy se k němu rozhodla a nečekala na tolik oblíbené pondělí. Stáhla si aplikaci Kalorické tabulky a začala do ní zapisovat svůj jídelníček. Začala také přemýšlet, co si strčí do úst, než aby bezmyšlenkovitě jedla, co jí přijde pod ruce.
 
Jak sama říká, její hubnoucí jídelníček není žádná věda. Nejčastěji snídá ovesnou kaši nebo jogurt s ovocem. Ke svačině si dá například kefír, k obědu maso s přílohou a zeleninou. Večeří obvykle vejce a opět nesmí chybět zelenina. Pohybu má dost kolem dcery, ale ráda by do své denní rutiny zařadila také sport.
 
„Život se mi po zhubnutí zlepšil ve všem. Konečně jsem se sebou spokojená. A to se pozitivně promítá jak do manželství, tak do celkového přístupu k životu,“ uzavírá. 

Zdroj: autorský rozhovor s Terezou Antochovou

Čtěte také: