„Nebylo dne, kdy bych neslyšela nějakou připomínku ke své postavě. Neustále naznačoval, popichoval, ksichtil se nebo dělal nejapné vtípky. Třeba se mě jednou zeptal, kdy se nám to narodí. Nebo se u snídaně na oko divil, kolik lidí čekáme. A večer mě zase peskoval, když jsem si k televizi otevřela pytlík brambůrek,“ popisuje Veronika s tím, že ona sama si při své výšce téměř 170 cm a váze 78 kilogramů nezdravě obézní nepřipadala. A sladký doping potřebovala. To aby dokázala zase vstát a jít do psychicky i časově náročné práce.
„Od rána do večera jsem se nezastavila. Jenže šéfová stejně nakonec nebyla s ničím pořádně spokojená. A navíc ty kolegyně. Děsná slepičárna! Byly to dámy v letech, pro které jsem představovala jen výpomoc do počtu, která nic neví, neumí. Jen proto, že mi bylo přes dvacet. Ale jinou takhle dobře placenou práci bych u nás jen tak nenašla. A já peníze potřebovala,“ popisuje Veronika důvod, proč v zaměstnání i přes nespokojenost setrvávala. Jenže zatímco čekala podporu alespoň od svého přítele, dočkala se další kritiky.
Foto: Ilustrační. Elina Volkova na pexels.com
Dosáhl tím ovšem toho, že se Veronika začala cítit špatně nejen v práci, ale i doma. Samozřejmě to odneslo taky její sebevědomí, které narušilo i jejich společný intimní život. Styděla se před ním svléknout, při každém jeho doteku zatahovala vypouklé břicho, takže si mohla milování užít jen stěží. Už nebylo nic, co by ji těšilo. Snad jen to jídlo, když si ho mohla vychutnat o samotě, v klidu. A právě v té chvíli, kdy už nevěděla kudy kam, vstoupil jí do cesty on.
„Seděla jsem večer v parku na lavičce a plakala, on tam venčil psa. Zastavil u mě a začal si se mnou povídat. Jen tak, o počasí, dovolené, lidech, psech… Nakonec nám spolu bylo tam moc fajn, že jsme se rozloučili až po tříhodinové procházce,“ usmívá se Veronika. A tohle osudové společné venčení nebylo rozhodně poslední.
„Moje váha pro něho nebyla problém. Naopak. Lichotil mi, že žena má být oblá, mít nějaké tvary. Ne chrastit kostmi. Zase jsem se cítila přitažlivá, spokojená, chtěná,“ vzpomíná na impuls, díky němuž se rozhodla něco se svým životem udělat. Nezačala ale držet dietu, ani nekoupila permanentku do posilovny, jak očekával její přítel. Namísto stravovacích návyků opustila jeho.
„Proč být s člověkem, který vás nemiluje takové, jaké jste? Copak záleží jen na vzhledu? Nevím, jestli to s Romanem, mým novým přítelem, vyjde. Nevím, jak dlouho spolu budeme. Ale já na něj nezapomenu nikdy. Vrátil mi sebevědomí i chuť do života,“ dodává Veronika.
Zdroj informací: respondetka Veronika
Nový komentář
Komentáře
To že se někdo zajídá je velmi nezdravé a nepříjemné pro člověka se kterým jste
A proč potřebovala ty peníze?
Mohla si najít jinou práci
Prostě přejídání nemá žádnou výmluvu je to nezdravé a vypadá to hnusně
A co ten bývalý přítel? To byl Adonis? Poslat takového kritika do háje.
Blahopřeji, snad bude nový přítel chápavější. Já taky nemám postavu ideál po 3 dětech. Jednou jedinkrát měl manžel poznámku. Řekla jsem mu, že moje tělo odnosilo, porodilo a krmilo všechny naše děti. A ze pokud má problém, je mi to líto ale bude si muset najít nějakou modelku, ovšem pochybuju, že ta bude mít čas mu vařit a prát. Od té doby klid.
S novým přítelem bude chodit na procházky i s pejskem a všechno nakonec bude lepší než dříve včetně zdraví
Je fajn, že je slečna spokojená. Teď bude večer s přítelem venčit psíka a nebude se nudit u televize a cpát se chipsy. Kila půjdou dolů sama.
Přibrat 12 kg za rok je přinejmenším varující, bez ohledu na přítele, a bez ohledu na to, jak se cítí milovaná a chtěná. Takové tempo přibírání nemá ani novorozenec, u kterého je to žádoucí a za přibírání na váze je chválen.
To je hezké, přesto by měla Veronika své stravovací návyky korigovat. Ne kvůli povrchnimu příteli, ale hlavně kvůli zdraví.
Pro pisatelku skvělý závěr ale opatrná by být měla, řešit stres jídlem se dlouhodobě nedá. Určitě bych se poradila s odborníkem.
Nečekaný konec, líbí se mi, že obvyklé klišé dieta + posilovna v článku není.