„Odmala jsem na žádném rodinném setkání nechyběla, a to se velké oslavy pořádaly snad ještě častěji. Scházeli jsme se na narozeniny, svátky, svatby, křtiny, prostě při jakékoli příležitosti. Jen pro představu – když se u nás řekne rodinná oslava, mám tím na mysli tak padesát lidí,“ předesílá v úvodu svého vyprávění Olina, která se ale postupně začala z účasti na rodinných sešlostech vymlouvat. Na své blízké nezanevřela, ani se s nimi nerozešla ve zlém. Důvod je někde zcela jinde.

„Jednoduše na taková setkání nemám peníze. Vzala jsem si obyčejného chlapa, co nevydělává majlant. Já jsem na rodičovské dovolené, takže náš příjem stačí tak akorát na živobytí. A teď si vezměte, kolik bych utratila nejen za všechny ty dary pro oslavence, ale taky za dopravu na místo, nějaký prezent pro paní domu a podobně. To si už zkrátka nemůžeme dovolit,“ kroutí hlavou mladá maminka dvou malých dětí, na které se vymlouvá nejčastěji. Tu jsou nastydlé, tu mají žaludeční potíže… Až příliš často mají také problémy s autem, nebo manžel víkendovou službu v práci.

Bývá mi z těch výmluv trapně, ale co jiného můžu dělat? Když jsem jednou vyšla s pravdou ven před sestřenicí, zahrnula mě její rodina soustrastnými pohledy a ujištěními, že přeci vůbec nejde o dárky. Prý nemám nic vozit, protože mě nezvou kvůli tomu. To je sice milé, ale já bych se hanbou propadla, přijít na oslavu bez dárku! No uznejte,“ krčí rameny Olina a dodává: „Vážně mě to moc mrzí, mám je všechny ráda. Ale nedokážu prostě překousnout, že bych byla za socku.“

Čtěte také:

Reklama