Foto: Tv Prima
„Seriál jsem zatím neviděla, takže nedokážu odpovědět úplně objektivně,“ říká Růžičková s úsměvem na otázku, jaký podle ní Polabí bude. „Ale mám z toho příjemné pocity, hlavně proto, že za ním stojí tým Dramedy, který dříve dělal třeba Vyprávěj. A právě díky tomu mám velkou důvěru, že půjde o kvalitní dílo, jak po vizuální, tak i po obsahové stránce.“
Z ukázek je patrné, že se příběh odehrává v policejním prostředí. Divák by mohl očekávat klasickou kriminálku, ale podle herečky je žánrové zařazení jemnější a mnohem realističtější. „Není to vyloženě detektivka nebo kriminálka. Policie je tam sice přítomná, ale spíš jako součást běžného života. Tvůrci se snaží dostat prvky kriminality do děje nenuceně, tak jak se s nimi setkáváme ve skutečnosti. Každá postava má nějaký svůj problém, nějaké trápení, něco se jí nepovede. Ale není to vyhnané drama – klade se důraz na lidskost, podobně jako tomu bylo ve Vyprávěj.“
Sama herečka ztvárňuje postavu matky neslyšícího chlapce. A právě tato role ji přiměla naučit se českou znakovou řeč, a to nejen formálně, ale i s citem. „Na začátku jsem netušila, do čeho přesně jdu. Myslela jsem si, že to bude pár obrazů a že to nebude nic náročného. Ale ono se to bere opravdu vážně. Máme k dispozici tlumočnice a učíme se znakovou řeč do hloubky. Mého seriálového syna hraje herec, který normálně slyší, ale hraje neslyšícího. A já jako jeho maminka se učím znakovou řeč, zároveň mluvím s ostatními postavami, takže neustále přeskakuji mezi mluveným jazykem a znakovou řečí. Mám z toho pořád ještě trochu chaos, nebudu lhát. A i po roce natáčení mám obrovský respekt. Není to jednoduché.“ Překvapením pro ni bylo, že znaková řeč není univerzální. „Každý stát má vlastní znakový jazyk. Česká znaková řeč má úplně jinou gramatiku, strukturu, jiný způsob myšlení. Není to tak, že jen překládáte mluvené věty do gest. Až po roce natáčení nám tlumočnice řekla, že jsme scénu zahráli tak, že nám věřila, že spolu opravdu komunikujeme. To byl pro mě velmi silný moment.“
Andrea Růžičková přiznává, že se jedná o nejnáročnější přípravu v její dosavadní herecké kariéře. „Nic těžšího jsem zatím nezažila. A víte, není mi dvacet, že? Doma mám děti, dvě domácnosti, všechno dohromady. Člověk si říká, že si při natáčení třeba trochu odpočine, ale ne, tady ne. Opravdu to není jednoduché.“
Přesto si ze zkušenosti odnáší i něco pozitivního do osobního života. „Když děti doma neposlouchají, občas na ně použiju nějaké gesto ve znakové řeči. Strašně je to baví. Rozzáří se jim oči a najednou začnou reagovat jinak. Takže nakonec to má dopad i do našeho běžného života, a vlastně pozitivní. Všechno, co se nám v životě děje, můžeme vnímat buď negativně, nebo pozitivně. Buď budeme pořád naštvaní, nebo si řekneme, hele, tohle je příležitost. A vzhledem k tomu, že jsem spíše optimista, i v těžkých chvílích se snažím říct: Tohle je šance. Podívej se na to jako na novou zkušenost, která ti třeba otevře úplně nové dveře.“
Zdroj: Autorský článek
Nový komentář