Krystof-do-textu.jpg
Foto: Profimedia

Zazářil jsi ve veleúspěšném seriálu ČT „Devadesátky“. Jak sis užil natáčení?
Bylo to skvělé, pro mě úplně nová zkušenost a doufám, že ne poslední svého druhu. Ze začátku jsem se ale bál, že na to nebudu stačit – přece jen zkušeností před kamerou jsem měl do té doby mnohem míň než třeba Martin Finger s Ondrou Sokolem. Taky to bylo hodně časově náročné a často jsem se učil texty na další den hluboko do noci. Postupně jsem se ale otrkal. A když jsme zhruba v půlce natáčení strávili týden na Orlíku, už jsme byli skvělá parta a bylo to trochu jako na nějakém letním táboře. Člověk ani neměl pocit, že vlastně pracuje. (Směje se.)

Máš něco společného se svou postavou?
Asi hlavně tu nezkušenost. (Směje se.) Tomáš Kozák se v prvních dílech učí, jak pořádně dělat svoji práci detektiva. A já se zase učím, jak hrát před kamerou. Troufnu si říct, že nám to oběma jde čím dál lépe. (Směje se.) Oba máme svoji práci hodně rádi a někdy nám zasahuje do osobního života. Mně tedy ne tak negativně. A oba rádi přicházíme věcem na kloub a máme smysl pro spravedlnost.

Jedná se o tvůj první velký televizní projekt, jak se ti spolupracovalo se zkušenějšími kolegy?
Pokud jde o samotnou práci před kamerou, mám velké štěstí, že jsem natáčel právě s nimi, protože herec roste díky spolupráci s lepšími, hodně jsem se od nich naučil. Sledovat při práci třeba Martina Fingera bylo fakt skvělé. Ze začátku jsem k nim měl veliký respekt. A když ve volných chvílích mezi záběry všichni vyprávěli historky a vtipy, já spíš poslouchal a občas jsem si připadal jako blbec. Když jsme se pak líp poznali, začal jsem si dovolovat víc a teď už si připadám jako rovnocenný parťák, i když můj respekt k nim je stále obrovský. Taky spolu teď zkoušíme v Činoherním klubu, což je další splněný sen.

Probíhala u tebe před natáčením nějaká speciální příprava?
V první řadě jsem trochu zhubnul, asi pět šest kilo. Můj Tomáš Kozák je hubený mladý kluk, ne svalnatý borec, kterého v Případech 1. oddělení ztělesnil Ondra Vetchý. A kamera umí být kámoš, ale někdy taky pěkná potvora, která vám opticky pár kil přidá. Naštěstí mám rychlý metabolismus a s hubnutím nemám problém, stačilo chvíli jíst místo smažáků saláty a nepít pivo, což mi jen prospělo. (Směje se.) Hlavní část přípravy byla ale nad scénářem, kdy jsem přemýšlel o tom, odkud kam se ta postava vyvine. Taky jsem si zjišťoval fakta o tehdejších reáliích a zločinech. Třeba kniha Ivana Jonáka „Sex, disco, revoluce!“ je dost zajímavé čtení. 

V devadesátých letech jsi vyrůstal, jak na ně vzpomínáš a co se ti první vybaví při slově „devadesátky“?
První se mi vybaví ty nevkusné hadry a účesy. (Směje se.) Já tehdy vyrůstal na vsi, v krásném domě se zahradou, měl jsem idylické dětství, o tehdejších zločinech jsem nevěděl nic. Moji rodiče byli za revoluce studenti a euforii ze svobody jsem prožíval s nimi, i když jsem tomu ještě tolik nerozuměl. Byl jsem rád, že můžeme jet na dovolenou k moři, což prý dřív nešlo. Pro nás to byla krásná doba.

Někdo možná neví, že jsi úspěšný divadelní herec, na které své projekty bys naše čtenáře pozval?
Určitě na Chazarský slovník v Huse na provázku – to je krásné představení. V březnu mě čeká premiéra Macbetha v pražském Činoherním klubu, na to se taky moc těším. Z představení v hradeckém Klicperově divadle, kde jsem byl tři roky v angažmá, mám nejraději Lakomce v režii Michala Háby, to je třeskutá komedie, kde se nádherně vyblbnu. A taky bych rád pozval na Velkého Gatsbyho, kde hraji rozsahem momentálně největší roli, skoro neslezu z jeviště, což je super, výzvy tohoto druhu mám rád.

Nedávno jsi měl 30. narozeniny, jak jsi je oslavil?
V den svých narozenin, patnáctého února, jsem zrovna hrál představení v Hradci. Hned jak jsme po děkovačce slezli z jeviště, bouchnul jsem šampaňské a chvíli jsme s kolegy popíjeli. Docela jsem se dojal. Hlavní oslava mě ale čeká ke konci měsíce, kdy jsme se spolužáky z DAMU a s dalšími kamarády našli společný termín. To bude velký a dojmu se asi ještě víc. (Směje se.)

Zdroj: Rozhovor s Kryštofem Bartošem

Reklama