„Manžel je hodně sportovně založený. Běhá, chodí do fitka, s kamarády na squash, v létě jezdí na kole. Když jsme se dali dohromady, rozhodně jsem neměla míry 90-60-90, ale zdálo se, že mu moje kulaté tvary nevadí. Jenže když jsem dva roky po porodu stále vypadala jako v sedmém měsíci těhotenství, začal mít čas od času narážky na moji postavu,“ tvrdí Dagmar.
Foto: Shutterstock
Podle ní to nebylo nic vyloženě zlého. Zkrátka jí manžel občas z legrace chytnul za špíček a smál se, co jí to tady visí. Nebo jí doporučil, aby si místo těsných kalhot vzala raději volnější sukni, aby se cítila lépe.
„Začala jsem si myslet, že mu moje kila vadí, ale nechce mi to na plnou pusu říct, a protože jsem se mu chtěla líbit, šla jsem do sebe. Upravila jsem jídelníček a začala na sobě makat. Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat a během několika měsíců jsem měla nejlepší postavu svého života. Ale nebylo to zadarmo, zhubla jsem možná až moc, byla jsem bez energie, unavená, pořád vynervovaná. V tu dobu jsem to ale neviděla,“ popisuje Dagmar.
Nedlouho poté, co Dagmar tak výrazně zhubla, jí ovšem její manžel oznámil, že se zamiloval do někoho jiného a rozhodl se od rodiny odejít.
„Asi po třech týdnech, co od nás manžel odešel, jsem ho poprvé viděla s jeho novou přítelkyní. A nevěřila jsem svým očím. Je to totiž pořádná baculka a mně teď jde pořád hlavou jen to, že kdybych si nemyslela, že mě chce manžel hubenější, možná by se mnou ještě byl,“ uzavírá Dagmar.
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napiště nám na redakce@zena-in.cz.
Příběh komentuje seniorní psychoterapeutka Mgr. Veronika Macová:
Dagmar, o Vašem manželovi jsem se toho dočetla spoustu. Vím, co má rád, co ho baví, dokonce jak se chová. Moc jsem se toho ale nedozvěděla o Vás. Jak byste si přála žít Vy? V jaké postavě se cítíte být sama sebou? V čem je Vám dobře? Z Vašeho vyprávění je znát, že máte silnou vůli, umíte jít za stanoveným cílem a dotáhnout své snažení do konce. Byl ten cíl ale opravdu Váš? Moc bych Vám přála, abyste mohla s laskavostí zaměřit tu ohleduplnost a úsilí směrem k svým vlastním potřebám. Nemusíte hubnout pro chlapa. Pokud chcete, zhubněte, nebo přiberte pro sebe. Je to Vaše tělo a pokud v tom těle nebude dobře Vám, pravděpodobně nebudete působit přitažlivě ani navenek. Dopřejte si vlastní pozornost a zájem o sebe samu. Dovolte si být sama sebou. A pokud na to nechcete být sama, nebojte se vyhledat podporu v terapii. S příspěvky od pojišťoven je teď taková pomoc dostupnější.
Mgr. Veronika Macová je zakladatelka a ředitelka psychoterapeutického a poradenského centra Willow Therapy a projektu Skupiny Praha, seniorní psychoterapeutka a seniorní psycholožka, pracuje převážně s dospělými individuální a skupinovou formou face to face i on-line, nejčastěji se zabývá tématy životní nepohody či nespokojenosti, smutku, úzkostí, stresu, vyhoření, vztahů, samoty, sebevědomí a sebehodnocení, práce se vztekem a agresí a dalších potíží spojených s kriminalitou či trestnou činností, jejími klienty bývají často muži a věnuje se také metodice a mentoringu svých kolegů. |
Nový komentář
Komentáře
Do mě zase manžel pořád jen ryl s tím jak jsem tlustá. Pak on přišel o práci a začal nabírat tak, že byl mnohem tlustější než já. Tehdy jsem si řekla, že se sebou začnu něco dělat. Začala jsem aktivně sportovat. Pořídila jsem si i chytré hodinky https://www.armodd.cz/armodd-prime-stribrna/ , které vám dokáží zaznamenávat všechny údaje o pohybu a to vás dokáže motivovat k dalším aktivitám. Zhubla jsem a manžel teď jen závidí.
No tak všude se píše, že má člověk hubnout sám kvůli sobě, ne kvůli druhejm, a že to má dělat pozvolna. Protože zhubnutí desítek kil za pár měsíců nadělá víc škody než užitku. Což se tady patrně stalo. Je rozdíl mít doma sice obtloustlou, leč milou a přívětivou manželku, nebo mít doma osobu s nejlepší postavou, ale protivnou jak činže, která je unavená a stejně s chlapem nespí, takže ve výsledku on z toho hubnutí nic nemá, jen nervy. A pak stačí potkat jinou, přívětivou a ochotnou, a je to. Blbé je, že je tam zase dítě, na které rodiče nemysleli. Ani jeden z nich.
Sousedka měla manžela, který u ní nesnášel, když se nalíčila. Kdyby si chtěla dát přeliv na vlasy, to už vůbec "by nesnesl". Ale celou dobu jejich manželství tzv. zahýbal. A vždy s napucovanou, odbarvenou, nalíčenou blondýnou nebo zrzavou. Nakonec se stejně rozvedli. Ten manžel z článku hledal na manželce chyby, aby si odůvodnil to, že si našel jinou. Ten druhý vztah určitě trval už delší dobu, než on přiznal. Paní z článku asi měla málo sebevědomí. Kvůli tomu, že někomu druhému se nelíbí např. můj zadek, nepůjdu si ho nechat odoperovat. Já ne.
Jo, kdo chce kam, pomozme mu tam. Zbystřila bych ve chvíli, kdy by manžel začal dělat ty narážky. Špeky byly jen zástupný důvod. Mám taky kypré tvary, ale běda, kdybych si chtěla koupit něco volného, to by mi manžel dal ??.