Foto: Dětský čin roku se souhlasem Lucie Vargové, Jitky Čvančarové
„V jedenatřiceti letech začaly mamince dělat problémy kolena. Zpočátku jsme to přehlíželi, ale za pár měsíců se přidaly další problémy a ochrnula jí celá pravá půlka těla. V nemocnici podstoupila všechna vyšetření a najednou se ze šťastného života stala noční můra,“ popisuje Lucie Vargová.
V nemocnici zjistili její mamince autoimunitní onemocnění, které napadá nervový systém – roztroušenou sklerózu.
„Mamka na tom byla psychicky moc špatně a v tu dobu jsem jí byla největší oporou. Chodila jsem s ní několikrát týdně na infuze, výměnu plazmy a dalších X vyšetření. Chtěla jsem, aby věděla, že na to není sama,“ líčí Lucie.
Do roka od diagnózy skončila její maminka na invalidním vozíku. Nemoc se lékařům nepodařilo zpomalit. Ze silné a sebevědomé ženy se podle Lucie stal někdo, kdo už nechtěl žít.
„Snažila jsem mamce ukázat, že život na vozíčku neznamená konec. Denně jsem trávila několik hodin na počítači a hledala nějaké aktivity, které bychom spolu mohly dělat. A našla jsem. Společně jsme zjistily, že život na vozíku zdaleka ještě nekončí. Nechaly jsme předělat celý byt na bezbariérový, aby se v něm mohla pohybovat. Mamce jsem se vším pomáhala. Vařily jsme spolu, cvičily, hrály různé hry a při procházkách, kdy jsem jí tlačila, jsme objevily spoustu nových a krásných míst. Tahle nemoc nám toho hodně vzala, ale také hodně věcí dala. Díky tomuhle jsem s mamkou trávila více času, sblížily jsme se a zjistily jsme o sobě víc věcí,“ svěřuje se Lucie.
Její maminka se s nemocí nyní potýká už sedm let a nedávno podstoupila operaci páteře. Týden ležela v nemocnici, teď je sice už doma, ale nesmí se vůbec hýbat, takže jí dcera stále pomáhá.
„Zjistila jsem, jak silné je pouto mezi námi. Do života mi to všechno dalo obrovskou zkušenost, osamostatnila jsem se, naučila jsem se vařit, píchat mamce injekce, dělat všechny domácí práce a další věci. Všem bych chtěla vzkázat, aby si vážili svých blízkých, starali se o ně a vraceli jim lásku, kterou od nich dostávají,“ uzavírá Lucie.
Zdroje: Lucie Vargová, Nadační fond Dětský čin roku
Nový komentář
Komentáře
Jmenuje se to dítě Lucie nebo Lenka? V článku je použito obojí.
Moment. V tomhle státě je možné, aby nemocný člověk zůstal odkázán jen na péči, kterou mu poskytne jeho nezletilé dítě? Matka je nemocná 7 let, takže ta dcera se o ni stará od svých osmi let? To snad nechodí do školy, či co? A jak může dítě někomu píchat injekce? Vždyť to nesmějí dělat ani praktické sestry s maturitou.
Dobře, ocenění je pěkná věc, ale do prkýnka, nemělo by se spíš udělat něco pro to, aby se to dítě starat o matku nemuselo, a mohlo normálně chodit do školy a mít dětství jako jiné děti? Ten diplom je jaksi k ničemu.