Ahoj v redakci,

tak to mně např. děda už odmalička strašil tím, že když se budu často dívat do zrcadla, tak budu škaredá!! Slyšela jsem to tak často a tak dlouho, že ještě v 6. třídě jsem se prohlížela v zrcadle jen velmi krátce :-)), ale pak přišla puberta a touha zkoumat svůj zevnějšek několikrát denně byla silnější než já.

K problémům u nás v rodině taky docházelo pravidelně každý Štědrý večer, kdy jsme všichni slavnostně usedali ke stolu s několikanásobným ujištěním, že je vše potřebné na stole... od stolu se totiž zásadně nesmělo během konzumace odejít, protože by to přineslo smůlu, a tak pravidelně docházelo k tomu, že pro chybějící sůl, vodu, ubrousek atd… jsem se jednou dokonce plazila s tím, že do chůze se to nepočítá, skákala na židli s tím, že když sedím, tak to taky neplatí.

O tom, že když mi přes cestu přeběhne kočka, a já jsem kvůli tomu schopna zrušit pomalu i dovolenou, se radši moc zmiňovat nebudu.

Na  závěr můžu jen konstatovat, že naší rodině pověry neustále komplikují život, ale já se od nich přesto ne a ne osvobodit, protože mně někde vzadu v hlavě hlodá červíček pochybností, co kdyby...:-)

 

Šafinka

Milá Šafinko,
tak to vás upřímně lituju. Je na čase s tím něco dělat, protože takhle to budete přenášet z generace na generaci.
S tím zrcadlem také děda určitě neměl pravdu :-).

Reklama