shutterstock-627399989.jpgFoto: Shutterstock

Bylo jí právě deset let, když jako jediná přežila autonehodu. Její otec nezvládl na namrzlé silnici řízení a vjel po kamion. Zahynul na místě. Její matku odvezla záchranka, ale zemřela cestou do nemocnice. Monika vyvázla jen s několika zlomeninami, zato s pořádně porouchanou psychikou. Na té jí nepřidalo, když ji z nemocnice přemístili do dětského domova.

Bratr byl jediná naděje

„Pořád jsem věřila, že si pro mě přijde alespoň můj starší brácha. Bylo mu už třicet a měl svůj byt, kde žil s přítelkyní. Jenže v děcáku mi řekli, že o svěření do péče nepožádal. Uteklo už čtrnáct dní a on se za mnou ani nepřišel podívat. Myslela jsem si, že ho tam nechtějí pustit, takže jsem utekla já za ním,“ vypráví dnes už devatenáctiletá Monika, kterou ale v bratrově bytě čekalo zklamání. Jen jí potvrdil to, co slýchala od vychovatelek.

Péči o dítě by prý nezvládl

„Omlouval se, že si mě vzít nemůžou, protože by na mě neměli čas. Pořád pracují a o dítě se vlastně ani starat neumí. Vůbec nechtěl slyšet, že já už dítě nejsem, umím se o sebe postarat. Prosila jsem ho, plakala, ale on jen zavolal na policii, aby si pro mě přijeli,“ zlobí se na svého bratra ještě dnes, protože si v dětském domově, jak říká, prožila peklo. Nezapadla mezi ostatní děti, a ty jí to dávaly pocítit.

Nechci ho už vidět

„Brácha se za mnou párkrát stavil, ale já ho nechtěla vidět. A nechci dodnes. Když mě z děcáku pustili, ani za nic na světě bych za ním nešla. Pomáhá mi jedna organizace. Našla jsem si byt, práci a doufám, že si brzy založím i vlastní rodinu,“ svěřuje se mladá žena.

Čtěte také:

Reklama