Schizofrenií trpí v celosvětovém měřítku zhruba jedno procento populace. První příznaky schizofrenie se nejčastěji objevují v období dospívání nebo v rané dospělosti, ale jsou známy případy, kdy se vyskytly i u lidí starších 40 let.
Nemoc se projevuje hlavně bludy a halucinacemi, pacienti mají často pocit, že je někdo pronásleduje, přepadají je nutkavé myšlenky, slyší hlasy, pociťují úzkost. Pro osoby trpící schizofrenií může být běžné fungování velmi ztížené nebo i nemožné. Je velmi důležité, aby byla nemoc včas odhalena a pacient vyhledal odborníka, který mu nasadí vhodnou léčbu.
Z celkového počtu diagnostikovaných pacientů se však léčí pouze dvě třetiny - mimo jiné také kvůli stigmatu, které na pacientech se schizofrenií leží. I kvůli tomuto aspektu se neštěstí ve Žďáru nad Sázavou stalo tragédií mnoha lidí. Vedle těžké újmy rodin a blízkých, kterých se útok nemocné ženy bezprostředně dotknul, představuje událost i další ztížení výchozí pozice pro mnoho nemocných. Pacienti trpící schizofrenií přitom zpravidla představují spíše než pro své okolí nebezpečí pro sebe samotné, což potvrzuje i profesor MUDr. Jiří Raboch, DrSc., přednosta psychiatrické kliniky 1. LF UK a přední český psychiatr: „V populaci odsouzených pro násilné činy, představují osoby se schizofrenií jen velmi malé procento. Z celospolečenského hlediska proto rozhodně nepředstavují to největší nebezpečí, kterému ještě lze dobrou péčí včetně vstřícného postoje společnosti účinně předcházet.“
Největší sklon k těmto deliktům mají neléčené osoby v aktivním stádiu nemoci, které též trpí disociální poruchou osobnosti a nadužívají drogy. Dalšími faktory, které mají na toto chování výrazný vliv, jsou například kvalita bydlení, nezaměstnanost, neexistující pracovní dovednosti, špatné vztahy s rodinnými příslušníky apod. „Velice důležitá je potom kvalitní komplexní léčba, která má složku psychofarmakologickou (zvláště významné v těchto případech je využití tzv. depotních antipsychotik, kdy jedna injekce léku působí po dobu více týdnů), psychoterapeutickou a rehabilitační. Velice pozitivně vnímám v tomto směru plánované rozšíření psychiatrických ambulancí, vznik center duševního zdraví s celou řadou odborníků - jak lékařů, tak psychologů a různě specializovaných terapeutů, kteří jistě přispějí k tomu, aby utrpění pacientů se schizofrenií bylo co možná nejmenší, lépe se začleňovali do normálního života a takto se i předcházelo jejich případnému abnormálnímu chování,“ doplnil profesor Raboch.
Vedle klasických perorálně podávaných léků jsou stále více rozšířenou formou léčby schizofrenie injekce, odborně označovány jako depotní antipsychotika. Na rozdíl od tablet si je pacient neaplikuje sám, čímž se minimalizuje riziko přerušení léčby. Tablety totiž přestane z vlastního rozhodnutí brát až 60 procent pacientů. Tím se zvyšuje riziko návratu (odborným označením relapsu) onemocnění, kvůli kterému musí být pacient často i hospitalizován. Injekce, které aplikuje lékař jednou až dvakrát za měsíc (záleží na druhu přípravku), toto riziko minimalizují, protože je díky nim léčba pacienta lépe kontrolovatelná. Depotní antipsychotika zároveň výrazně přispívají k zachování funkčních schopností pacienta, protože snižují riziko relapsu onemocnění a následného poškození mozku. Díky tomu mají tito pacienti větší šanci žít běžným způsobem života.
Nový komentář
Komentáře
datura — #8 Měli jsme schizofrenika v rodině, a poznat to fakt nešlo, až když měl relaps. Tady je třeba mít na paměti, že zbláznit se může každý. Úplně každý. Velký problém ale vidím v neochotě některých pacientů léčit se, pak to dopadá, jak to dopadá.
Jak takového nemocného poznáte ? Klidně vás může pobodat na ulici a ani to nikdo nemusí vědět, že je to schizofrenik a ne cvok. Někdy se mi zdá, že jich je poslední dobou nějak moc, těch i těch.
Neštěstí je, že ne všichni pacienti se léčí.
fialinka — #5...já bych řekla, že bohudík nejde všechny pozavírat.
hada — #1 nesouhlasím, lékaři nejsou Bozi a myslím, že v tomto případě dělali, co mohli, podle informací, které mám.
Bohužel nejde zavřít do ústavů nebo do vězení všechny lidi, kteří jsou psychicky nemocní... a že jich je. Vždycky je riziko, že se něco podobného stane, to riziko můžeme všemi možnými opatřeními minimalizovat, ale bohužel ne vyloučit
no tak doufám že mě nikdy nic takového nepotká
hada — #1 Ta žena určitě udělala chybu, protože nedodržela léčebný režim. Ale hlavně to měl řešit lékař, který ji ambulantně léčil.
jenže žádným opatřením, ani zavíráním lidí do blázinců nebo do věznic, se nepodařilo a nepodaří zabránit dalším podobným tragédiím. V běžné populaci to prostě není možné, protože lidé jsou různí a dostávají se do různých situací. Všechno nelze předvídat nebo řešit zákazy.
ono to s tou léčbou není samospasitelné. Kamarádka má takto nemocného manžela a je s tím veliké trápení. Z léčebný jí ho poslali domů v ještě horším stavu, než tam nastoupil. Je s ním 40 let, už to holt vydrží, nebezpečný není, ale i tak nápor na nervy.
Co k tomu dodat asi to že v případě aféry Žďár udělali chybu odporníci když tu ženu pustili. Je mi líto že je ta žena nemocná, ale ještě víc je mi líto té rodiny co přišla o své jedinné dítě a myslím že by za to ta žena měla nést následky. A pokud se jeví že je rázem z chizofrenie uzdravéná tak dobře, žádná ambulatní léčba ale šup s ní do vězení ať si svůj trest odpiká.