Miluji vůni kůže.

 

Tedy aby bylo jasno, nemyslím kůži lidskou.

 

S výjimkou té miminkovské, sametově čisťounké, kterou si každá máma tak slastně vychutnává, když oňuchává hebce ochmýřenou hlavičku svého dítěte.

Alespoň já to tak dělávala a nemohla se té neposkvrněné voňavosti nabažit.

 

Dnes mé dcery z miminkovské vůně vyrostly a voní šampony, vlasovými gely, deodoranty a toaletními vodami.

 

Škoda.

 

Ale o vůních lidské kůže toho možná do dnešního tématu o fetiších napíšete samy dost.

 

Tak udělám bez sentimentu přeskok z kůže miminkovské na vepřovici, hovězinu, teletinu, jelenici a já nevím z čeho všeho se šijí předměty mé fetišistické vášně.

 

Nemohu si pomoct, ale strašně ráda čichám ke kůži.

 

V obchodech s koženou galanterií beru do rukou měkké kabelky, žmoulám je s přivřenýma očima, nasávám jejich živočišnou vůni.

Čichám k botám, pochopitelně novým, rukavicím, páskům, bundám, kabátům.

 

Snažím se to dělat nenápadně, ale když mě prodavačka náhodou zmerčí, omluvně se usměji a mizím.

 

Je mi přece jenom trochu trapně.

 

Ale co je zvláštní, že vůbec netoužím ty věci vlastnit.

Kromě kožených bot a pásků nic koženého na sebe nemám.

Takže to asi nebude s mým fetišismem tak zlé.

 

I když…

 

Před pár lety jsem si koupila zánovní anglické sedlo. Koně si pod něj půjčuji, je to praktičtější a vyjde to levněji.

 

Mám ho na chalupě v předsíni, a když tam přijedeme, celá místnost je tou koženou vůni prostoupena.

 

Lepší parfém si pro venkovský barák neumím představit.

A jak jste ne tom vy?

Máte také nějakou čuchací libůstku?

Nebo jinou roztomilou úchylečku?

Nestyďte se a pište!