Už se mi dlouho něco podobného nestalo. Zvrhla jsem si hrnek s čajem do klávesnice. Naštěstí byl bylinkový a neslazený, takže jsem usoudila, že neštěstí nebude veliké. Tchán totiž vždycky, když jezdil čistit kasy do supemarketů, hořekoval: proboha, paní, když už musíte pít u kasy kafe, tak ho prosím nelejte do klávesnice, a když už ho tam lejete, tak ho, krucinál, neslaďte.

Už se mi to jednou stalo, tak jsem dnes jen vypojila klávesnici, vylila přebytek čaje a šla hledat šroubovák, že milou klávesnici vysuším a očistím. Bude jako nová. Našla jsem kupodivu i křížák, připravila jsem si papírové ubrousky a čistou vodu. Překvapilo mě množství šroubků na zadní straně, ale řekla jsem si: „No co, alespoň je vidět, že je výrobek kvalitní.“

Došroubováno, teď by měla jít sundat zadní strana, vysuším folie se spoji a bude. Nebylo. Ten krám se nedá otevřít. Nepomohl ani plochý šroubovák a přiměřené násilí, po stranách to drží na jakýchsi packách. Krám jeden. Nechápu, proč tam dávají 16 šroubků, když to pak stejně nejde otevřít. Pokud chtějí zabránit nežádoucím zásahům, budiž, klidně to zacvakněte. Ale proč se namáhají se šroubky?

Takže zpět. Snad se mi nějaký neztratil. Neztratil, dva přebývají. Aha, ještě po stranách. Mám pocit, že možná slouží jako závaží, aby to nepochodovalo po stole. Nakonec jsem pomocí pinzety vysušila prostor mezi klávesami papírovým kapesníčkem a zatím to funguje. Nevím, co bych dělala, kdyby mi někdo polil klávesy třeba Baylies. Snad už mě dnes podobné zábavy nečekají, na ranní adrenalin to bylo až dost. Jdu si uvařit nový hrnek čaje.

Eliza


Ale Baylies má své výhody! Pak by místo pinzety nejspíš přišlo na řadu brčko.

TÉMATA:
DŮM A BYT