V dnešní době, kdy je ideálem ženské krásy postava pubertálního eféba, se bohužel dívkám a ženám těžko žije, obzvláště ve chvíli, kdy se definitivně ukáže, že jejich postava do budoucna nižádné chlapecké rysy neponese, naopak že její majitelka bude obdařena ženskostí se všemi atributy. V době tohoto zjištění, které dnes zažívají dívky tak okolo 12 roku, je třeba, aby se přijaly takové, jaké jsou – je pochopitelně jasné, že pokud budou malé a tmavovlasé, celý život budou toužit být vysokými blondýnami, stejně jako po tom touží jejich matky, babičky a všechny ženy na světě, ale všeho s mírou.
Pokud se bude maminka dcery v tomto věku neustále pozorovat, zdůrazňovat vlastní tloušťku (rozuměj ženskost) v kontrastu s báječnou úzkobokostí své jedenáctileté dcerky, může v holčičce lehce vyvolat dojem, že jen to, co je velmi, velmi křehké a štíhlé, může být opravdu hezké.
Nejschůdnější cesta k vychrtlosti je pak pro dívenku omezení až vysazení potravy. Všechny maminky latentních anorektiček by si měly uvědomit závažnost situace, která se může velmi lehce zhoupnout tam, odkud už nebude pro jejich dceru návratu – do celoživotního boje za přežití s psychickou poruchou tak strašnou, jakou je mentální anorexie. Pokud sledujete, že vaše dcera podezřele hubne, po jídle odchází na záchod, vyhýbá se požívání některých skupin potravin, promluvte s ní, pokud o svých počínajících problémech nic neprozradí, navštivte s ní odborníka, dětského psychologa či psychiatra, dokud je čas.
Reklama