I já mám své zkušenosti s našimi drahými miláčky. Je to desetiletá basetka Tejinka a asi tříletá jezevčice Ťapka. Basetku jsme si přivezli až z Písku jako velmi čilé, barevné štěně. Vezli jsme si na něj košíček. Překvapilo nás, že je tak dlouhá, že se do košíčku nevejde, po cestě se nám pozvracela a při příchodu do nového bydliště se vykakala na kobereček před kuchyní a taťka do toho ihned šlápl! Časem se ze zlobivého štěněte stal flegmatický, obtloustlý lenoch, ale nesmírný dobrák. Ta by přivítala s jásotem snad i zloděje! Ta druhá, naše malá, je nalezeneček. Sousedka ji našla před krámem, jak bezcílně pobíhá, a tak se jí naše mamka, zlatá duše, ujala. Ťapka - to je chytrá, ale bojovná holka. Až moc! Dříve, když jsme měli jenom Tejinku, jsme byli oblíbenci celého sídliště a pejskaři se s námi dávali s radostí do řeči - no, tak to teď skončilo! Ťapka nezapře svůj původ k výchově zlikvidování lišky a skoro až hystericky ječí na každého psa,(výjimka potvrzuje pravidlo), člověka atd., který se objeví v dosahu jejího zorného úhlu. Pejskaři se nám obloukem vyhýbají a soused má natrhlé kalhoty. Jinak je ale hrozně roztomilá a doma je Mazlíček s velkým M. Obě dvě spí u našich v posteli. Tejinka leze pod peřinu k mamce a Ťapka se ráda přitulí k taťkovi. V noci se ozývá z jejich pokoje chrápající kvarteto. S pejsky je holt radost i starost.

Suchaj



Mým snem už od dětství bylo mít psa. Hned po druhé maturitě jsem odjela do útulku a psa si pořídila. Úplně jiného, než jsem chtěla, ale moc se mi líbil. Je to voříšek. :-) Byl skvělej, než... Sežral nám jedny dveře - doslova se jimi prokousal. Pokálel třeba celý byt - nechápu, jak to za dopoledne dokázal zvládnout. A když už to vypadalo, že je pokoj, jednou jsem přišla z práce a on strhal v chodbě obložení i s tapetami. Jeho oblibou - z poslední doby - je lehnout si na mou půlku postele. A přitom je celý od bláta... Ví, že to nesnesu. Když si s manželem místo vyměníme, opět leží na tom mém. Vše bych nakonec vydržela, kdyby neměl takové chutě. Pojídá výkaly a pokud si toho nevšimnu, tak se v nich s radostí vyválí. Samozřejmě vždy v nevhodnou dobu. Na dovolené, před odjezdem vlakem... To mi vadí nejvíc. Někdy si s ním nevím rady.
Ale přesto bych ho nevyměnila. Užila jsem si s ním mnoho pěkného, když se mi snaží zvednout náladu... A teď ho obstarává pětiletý syn. I ten má radost, že máme psa, a je občas nešťastný, když něco to naše psisko udělá. Ale všichni víme, že jsme rodina a že to tak prostě bývá.

EvKo
TÉMATA:
DŮM A BYT