Myslím si, že ženy mají k telefonování jiný vztah než muži. Mám několik kamarádek, se kterými si hrozně rády voláme. Hlavně večer, v práci na to často není čas, ale i tak někdy vyšetřím chvilku a telefonuju známým, matce a kamarádkám. Je fakt, že se častokrát bavíme o nepodstaných věcech a rozebíráme „do mrtě“ své osobní záležitosti a přímo se rochníme v klábosení. Tak, to je to správné slovo – rochníme, bahníme, provalujeme a plácáme se v té osvěžovací drbolázni.


Když zazvoní doma telefon a já se k němu vrhám, můj manžel zvedá oči v sloup a ťuká si na čelo. Nemístně komentuje naše drbání, mé výkřiky „Fakt, jo??“ a „Neřikej!!!“ nebo „To snad ani není možný!“, říká, že jsem strašná a když popisuje svým kolegům moje pracovní a rodinné vypětí, říká: „Jó, moje žena, ta to má těžký. V práci pořád s telefonem u ucha, doma telefon u ucha a teď, co má mobil, jí častokrát slyším i ze záchodu.“ Jakmile však skončím jeden ze svých ozdravných telefonátů s přítelkyněmi, přibíhá se hned ke mně lísat a vyzvídá, kdo volal, co říkala, co ten její novej chlap, jak že jí spálili v kadeřnictví vlasy trvalou a… Někdy mě po takových telefonátech doslova šokují situace, kdy manželovi něco málo prozradím a druhý den náhodou potkám jeho kolegu a ten se mnou onen intimní problém mojí přítelkyně začerstva konzultuje – a pak kdo je drbna!
Manžel a jeho přátelé mají na naši informační databanku terminus technicus – podle nich se jmenuje Zbraslavský okruh (to proto, že jedna z našich nejvýkonnějších telefonních zpravodajek sídlí na Zbraslavi) a má působnost po celé České republice, ba co víc, máme chapadla až do zámoří.


To muži, když telefonují, jsou úplně bez šťávy a nudní – stroze pohovoří o spotřebě malty na chalupě v minulém týdnu, naplánují si nákup stavebního materiálu a alkoholu na příští víkend a drobně se poradují z hokejových výsledků. A to je prosím všechno! Tomu oni říkají telefonický ROZHOVOR! Jedinými možnými osvěženími v tom moři mužské telefonické nudy by mohly snad být jen rozhovory s milenkami, ty jsou však samozřejmě kódovány a maskovány, takže se k našim uším dostanou zase jenom jako plány na vyzvednutí stavebního materiálu (to je kde a kdy) a popis pracovních činností (to jsou kódy pro plánovanou cizoložnou činnost).
Je marné se snažit doma argumentovat nemocným dítětem a voláním pohotovosti a dvěma dalšími lednovými urgentními telefonáty, když přichází každý měsíc účet na dvanáct set korun za telefon. Můj muž to prostě nechápe a úplně neoprávněně mi podsouvá, že jsem to všechno zbůhdarma provolala já. Chm, prý zbůhdarma, já jsem přece byla ve službě. Věrně ve službách Zbraslavského okruhu!