Můj syn se narodil na konci května a hned v červu jsme odjížděli na celé prázdniny ke kamarádce na chalupu. Před odjezdem dostalo moje miminko hrozný zelený průjem, ale přestože jsem to řekla naší pediatričce, dovolila nám odjet, že to nic není. Průjem pokračoval, ale miminko bylo jinak hodné, spavé a neplakalo. Po týdnu jsem nevydržela a navštívila pana doktora v nedaleké nemocnici ve Vodňanech. Tam nastalo ohromné zděšení, pan doktor mi oznámil, že můj synek se pohybuje téměř na prahu života a smrti, že je totálně dehydrovaný a zesláblý. Hrozně mi vynadal, jaká že jsem mizerná matka.
Bylo mi do pláče, obviňovala jsem se, co všechno jsem mohla způsobit svou nedbalostí, ale kde jsem vlastně byla nedbalá? Dítě jsem si přikládala ke kojení každé tři hodiny, když se ničeho nedožadovalo, úspěšně jsem mu vyléčila průjmem opruzelý zadeček a na dítě jsem dozírala nejen já, zmatená prvnička, ale i moje kamarádka s ročním chlapečkem a její maminka, sama matka dvou dětí, a nadto jsem permanentně studovala publikace o novorozencích – tak co bylo špatně?
Až v nemocnici jsem se dozvěděla, že dehydrované miminko se pozná podle dvou základních příznaků, které může každý zjistit doma: 1) propadlá fontanela (místo na hlavičce, kde k sobě ještě nesrostly lebeční kosti a 2) když dehydrovanému dítěti stisknete kůži na předloktí k sobě, jakoby je štípnete, kůže se mu nevrátí ihned zpátky, ale zůstane k sobě zevnitř „přilepená“. Co to pro kojence znamená? Znamená to tolik, že dítě, přestože je přikládáte na kojení, cumlá, ale nic nevypije. Znamená to, že může úplně zeslábnout, a jak mi řekl pan doktor, tiše ve spánku zhasnout.
Nastalo dlouhodobé léčení, které spočívalo v nezměrné trpělivosti pana doktora, jehož jméno jsem už dávno zapomněla, ale jemuž jsem dodnes nesmírně vděčná. Pan doktor pro nás denně posílal sanitku, která nás vozila na kontrolní kojení, kterým se podle váhového příbytku těsně před kojením a po kojení zjišťuje, kolik dítě vypije, a ordinoval nám drastické diety sestávající z 5 porcí rozvařené rýže denně – zkuste ji do kojence dostat jen jednu lžičku! Na konci prázdnin jsme odjížděli po dvou měsících domů relativně v pořádku. Když však dodnes vidím fotografie svého synečka z té doby, mám slzičky na krajíčku – vedle kulaťoučkých miminek mých kamarádek se krčí hubeňoučký králíček s nožkama jak sirky a velikýma očima.
To, co jsme zažili bych nikomu nepřála, a proto kontrolujte a bojte se o své děti – je to v pořádku. Kdo si nebude jist, že miminko dostatečně pije, může požádat u svého dětského lékaře o kontrolní kojení.