Přečetla jsem si Vaši výzvu k zaslání nějaké své úsměvné příhody a
vzpomněla jsem si na jeden zážitek:

Kung Pao

Je tomu pár let, teprve jsme se seznamovaly s tím, co umí počítač, a firmou jsme byly vyslány na školení, abychom se naučily základům práce s Excelem. Bylo nás celkem pět žen a jedna z nás, pochopitelně ta nejdominantnější, nejvyšší a nejhovornější, byla taky naším školitelem ihned v úvodu ohodnocena jako mluvčí našeho malého kolektivu. Veškeré organizační záležitosti jaksi přirozeně řešil pouze s touto důvěru vzbuzující osobou, říkejme jí třeba Míša. Nás čtyři jakoby ani nezaregistroval.

Školení probíhalo celkem v poklidu, až přišel čas polední pauzy a oběda. Míša se zeptala, kam se tu dá zajít na dobrý oběd, a školitel velmi ochotně vyjmenoval pár možností v blízkém okolí a zdůraznil, že přímo v budově v posledním patře je krásná restaurace, kde docela dobře vaří. Dokonce, a to nám (jí) zdůraznil, mívají občas v nabídce i všelijaké speciality jako například KUNG PAO. A tak Míša rozhodla:  „Holky, kam bychom se zbytečně táhly, zajdeme tam, když tam tak dobře vaří.“  Jak řekla, tak jsme odkývaly. I posbíraly jsme „saky paky“ a vydaly se určeným směrem.


Restaurace byla vskutku noblesní, prostorem se linuly tóny tiché relaxační hudby, tu a tam sedělo pár hostů a vzorově vyhlížející číšník nás, resp. Míšu, uvítal ještě dříve, než se za námi zavřely dveře. Míša se rozhlížela po prostoru, milého číšníka ihned po pozdravu přestala vnímat a ten chudák celý zkoprnělý stál v němém úžasu a nemít v ruce stříbrný podnos a na předloktí přehozený bílý ubrousek určitě by Míše odebral dlouhý plášť, který si pomalu zažitými pohyby zlehka rozepínala a sundávala.

Číšník byl evidentně mimo. Pod pláštěm měla totiž jasně červené minišaty s patřičným výstřihem, punčošky s tím pravým leskem a lodičky na deseticentimetrovém podpatku. Kabelku přendávala z
ručky do ručky podle toho, kterou rukou zrovna držela plášť a celou dobu soustředěným pohledem vybírala to nejlepší místo, kam bychom si všechny sedly. 

Číšník se najednou probral a z nepochopitelných důvodů se už ve chvíli, kdy jsme si teprve sundávaly své svrchníky, zeptal, co si dáme. Ptal se pochopitelně Míši, my jsme tvořily jenom takovou lehce přehlédnutelnou kulisu za ní. Míša jeho dotaz pravděpodobně taky nečekala, ale bleskově se zorientovala, a protože neznala jejich nabídku, sebevědomě a patřičně nahlas pravila:  „No, my jsme slyšely, že tady děláte KUNG FU......?“

Číšník koukal, chvilku si to probíral v hlavě a vypadal, že je pořád mimo. Byla to jenom chvilka, ale přesto nastal jakýsi hluchý prostor. Vyřčená poznámka přítomným jaksi neštymovala. Až se jedna z nás nenápadně pousmála: „Hehe!“ .... v tu chvíli to cvaklo všem přítomným a všude kolem byla najednou ona klidná atmosféra přehlušena upřímným smíchem jak nás kulis, tak ostatních hostí a posléze dokonce i onoho zmateného číšníka. Míša se po nás ohlížela s čitelnými otazníky v očích a vůbec netušila, co se děje. Musely jsme jí vysvětlit, jakého přebreptu se dopustila, a pak jsme se smály s ní ještě jednou.  Hvězda po tomto fópá mírně (ale jenom mírně) pohasla a ten číšník „konečně zavřel hubu“!

Napsala: anava
--------------------

Milá anavo, díky... jó trapasy, to je moje :o))))


TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY