Jak se popralo brněnské divadlo Feste s ožehavou romskou otázkou, to se dozvíte v naší recenzi na inscenaci: Pásla koně na balkoně, jejíž premiéru jsme shlédli 29. ledna. Žánr sci-fi, do kterého je hra zasazena, dával tvůrcům volnou ruku...
„Inscenace Pásla koně na balkoně se obrací k problematice romské menšiny. Uvědomujeme si, že k tomuto tématu bylo už hodně vyřčeno a že se jedná o velmi zprofanované téma (téměř každý má k dané problematice jistý postoj, názor nebo aspoň nějakou osobní zkušenost). Proto jsme se rozhodli podívat se na vše s patřičným odstupem a situovat příběh do vzdálené budoucnosti a nahlížet na vše optikou lidí z roku 2238. Sci-fi jako žánr nám v tomto případě poskytl potřebnou svobodu a dostatečný manévrovací prostor pro uchopení tak složité látky, jakou romská otázka bezpochyby je,“ dozvídáme se na internetových stránkách brněnského divadla Feste. A jsme zvědaví, zda do romské otázky přinesla hra nějaký nový vhled.
Na premiéru jsme poslali naši brněnskou spolupracovnici Jitku C. Níže si můžete přečíst její recenzi...
Recenze: Pásla koně na balkoně
Na počátku byl Bůh na světě sám. Ale samotnému se těžko žije, a tak chtěl stvořit lidi. Uhnětl z těsta člověka a dal ho péct do pece. Jenomže neměl ještě zkušenost, jak se dělají lidé, a když toho člověka z pece vytáhl, byl celý černý, spálený. A tak Pán Bůh řekl: „Dobrá, nechám Tě žít tam, kde jsou vedra, slunce.“ Tak povstali černí lidé. Udělal z těsta dalšího člověka. A znovu jej vložil do pece. Ale tentokrát se bál, aby nebyl tak černý jako minule, a tak ho z pece vytáhl předčasně. A tenhle člověk byl nedopečený, bílý jako tvaroh. „Bože, bože, co s tímhle tvorem budu dělat?“ povídá si Bůh. „ Zpátky do trouby už ho strčit nemůžu.“ A tak Pán Bůh řekl: „Budeš žít v místech, kde je spíš zima než teplo.“ A tak vznikli bílí lidé. Gádžové. Ještě jednou uhnětl Pán Bůh člověka, chtěl to vyzkoušet do třetice. Snad už se mu to tentokrát podaří, aby ten člověk byl tak akorát. Dal ho do trouby a dával pozor. Když ho vytáhl, nebyl ten tvor ani moc černý, ani moc bílý, ale pěkně do kávova, zkrátka akorát, jak má být. A tak mu Pán Bůh povídá: „Ty můžeš žít všude, na všech místech. Můžeš žít tam, kde je teplo, i tam, kde je zima.“ A z těchhle tvorů jsme povstali my, Romové...
(In Romové - O Roma, 1999, s.15 citováno ve hře Pásla koně na balkoně.)
29. ledna 2011 představilo divadlo Feste novou hru Pásla koně na balkoně. Pod režijní taktovkou Jiřího Honzírka zde vzniklo krotké a bezzubé představení rádoby o romské problematice, které i tu malou trošku útočnosti zahalilo raději do sci-fi hávu, jaksi aby se neřeklo... Právě žánr sci-fi a závěrečné vysvětlení v podobě prověrky tak dovolilo pár semi-rasistických vtipů a závěrečné heilování, ale v žádném případě se nedá mluvit o nějakém tematizování problematiky či nastolení dialogu. Hra zkrátka nepřekročí rámec tří komických robotů z roku 2238 (Barbora Milotová, Lubomír Stárek, Jan Grundman) zkoumajících hrob romské dívky ze sklonku 21. století. Nejsmutnější je, že kdykoli hra nabere dech na tematizaci něčeho zásadnějšího (romský kovář, který ukryl hřeb pod jazykem) tak je daná linie zcela nepokrytě zavržena jako slepá. Z celého vyznění si pak divák překvapivě odnáší právě ony slepé linie o připečených a nedopečených lidech a o Kristových hřebech ukutých mistrem kovářem. Hra si tak bezezbytku zaslouží označení plytká či vlažná, čemuž nedodá ani návodný název, který až příliš (a zcela zbytečně) zavádí k Uherovu filmu. Nejsmutnější pak je, že představení láká právě pod záminkou mezikulturního dialogu a šatna je obeskládána letáčky Muzea romské kultury. Dialog se ovšem nekoná.
- Hodnocení: 60 %
Podrobnosti k inscenaci
- Režie: Jiří Honzírek
- Scénář: Jiří Honzírek, Katarína Koišová, Sabina Macháčová
- Dramaturgie: Katarína Koišová, Sabina Macháčová
- Hrají: Barbora Milotová, Lubomír Stárek, Jan Grundman
- Hudba: Jiří Starý
- Produkce: Barbora Doležalová
Fotografie: www.divadlofeste.cz (klikni)
Nový komentář
Komentáře
Do divadla nechodím
peetrax — #1 mě teda taky ne..
Večer si to užij a pak prosím poreferuj!
na to bych nešla, ani kdyby mi za zaplatili
úplně mi stačí flákající se cikáni, kteří ukradnou všechno, co není přibitý a kterých je všude po Praze, na můj vkus, až moc
Akorát bych ještě změnila název - Pásla koně na pavlači
Podle recenze tedy nic moc - ztráta času a vynaložených peněz za vstupné. Jsou v divadlech i lepší (a pro mně vhodnější) programy.
No, tohle mě teda zrovna moc nezaujalo. Večer jdu na generálku Sugar aneb Někdo to rád horké do Městského divadla, tak jsem zvědavá spíš na to.