Bohumil Kulínský, bývalý sbormistr dětského pěveckého sboru Bambini di Praga, už dvakrát stanul před soudem za sexuální zneužívání. A dvakrát byl osvobozen. Přitom šlo o nejzávažnější z devětačtyřiceti skutků, z nichž je obviňován. Odvolací pražský vrchní soud však oba rozsudky zrušil a nařídil spojit všechny případy do jediného líčení.

Nebylo v tom nic sexuálního
Kulínský, který se cítí nevinen, nechápe, jak mohl vůbec celý skandál začít. „Sborem prošlo několik tisíc dětí, které byly ve sboru spokojené a šťastné,“ řekl při přelíčení. Nepopírá, že občas některou ze sboristek objal nebo políbil, rozhodně to však prý nemělo sexuální podtext. Že by ze šesti z nich souložil, důrazně odmítá. Sexuální styk prý měl pouze s některými dívkami staršími patnácti let a to vždy mimo sbor, takže nešlo o porušení zákona.

Zneužívání ďáblem
V této chvíli můžeme o tom, jestli je Kulínský vinen či nikoliv, jen spekulovat, ačkoliv předchozí rozhodnutí soudu mají jistou výpovědní hodnotu. Co ovšem lze jen těžko přehlédnout, je, že případ Kulínský v mnohém připomíná některé čarodějnické procesy. Obzvláště v ženských kolektivech se ve staletích minulých čas od času objevovalo hromadné „zneužívání ďáblem“. Za původce byl přitom obvykle označen nějaký kněz, někdy zcela nevinný, jindy záletník.

Jeptišky z Loudunu
Typickým příkladem jsou jeptišky z Loudunu ze sedmnáctého století. Průběh celého případu je přímo vzorový – ctižádostivá převorka kláštera voršilek Johanka od Andělů si začala stěžovat, že má bolesti a křeče. Posléze stejné symptomy postihly další jeptišky. Obviněn byl kněz Grandier, známý svými úspěchy u žen, který však odmítl nabídku Johanky, aby duchovně vedl jejich malé společenství. Grandier byl odsouzen a upálen. Řádění ďábla ještě nějakou dobu pokračovalo a pak se jeptišky zázračně vyléčily.

Davová hysterie
V dnešní době už není obvinění z čarodějnictví příliš populární. Na jeho místo nastoupilo obvinění ze sexuálního obtěžování – především dětí a mladistvých. Někdy ho stačí jen vyslovit a nešťastník, na nějž je ukázáno, ztratí přátele, zaměstnání a často i rodinu. Co na tom, že ho třeba pak soud shledá nevinným – napáchané škody už sotva někdo napraví. I reakce „obětí“ je nápadně podobná příběhům „posedlých“ – hlavní iniciátorkou obvinění je obvykle jedna osoba, často ctižádostivá a v kolektivu oblíbená. A pak se přidávají další. Efekt se šíří jako lavina, především mezi mladými dívkami. Často přitom nejde o úmyslnou lež, ale o jakýsi druh davové hysterie.

Těžko říct, jestli je v základech Kulínského případu skutečně nějaké provinění, nebo jen přesvědčení některé z dívek, že byla odmítnuta či málo obdivována. Některé charakteristické znaky, které tento případ provázejí, by však měly vést k opatrnosti. A nejen co se Kulínského týče – možná bychom si obecně měli dávat větší pozor, abychom se nenechávali strhnout k novodobým honům na čarodějnice.

Co si o případu Kulínský myslíte Vy? Je v případě sexuálního obtěžování dětí a mladistvých, i když jde jen o podezření, namístě ještě větší opatrnost, nebo bychom i zde měli důsledně dodržovat presumpci neviny? Nechala byste své dítě chodit k učiteli či vedoucímu, který byl obviněn – ale ne odsouzen – ze sexuálního zneužívání?

Reklama