Pro každou zemi je charakteristický jiný pokrm a kamkoli přijedete, určitě budete chtít ochutnat co možná nejvíce z místních specialit.

Pro Karibik, jako pro mnoho jiných přímořských států a ostrovů, jsou charakteristické především plody moře. Ovšem co vám nikde jinde na světě neudělají, je Coach Shell Stew - polévka z velké Coach mušle. Většina je jich k vidění už jen v rezervacích, ale místní si vždy najdou nějaký způsob jak pochoutku obstarat, a tak tento pokrm dosud zcela nevymizel z jídelních lístků.
Polévka má konzistenci našeho guláše, jenom místo masa běžého je v ní noha z plže. Ta se získává následujícím způsobem: Mušli se prorazí vepředu díra,přesně na místě, kde je noha uchycena. Pak se odřízne od schránky a plž vyklouzne ven. Mušle se pak hází zpět do moře na pláže, kde je sbírají nadšení turisté. Každá z mušlí má však na špičce proraženou dírku jako ránu z posledního boje. Na některých ostrovech se dokonce zakládají pohřebiště Coach mušlí - všechny se sváží nahromadu na jedno místo - nebo se z nich staví hráze či okrasné zídky.

Další lahůdkou Karibiku jsou langusty. I těch je ale díky gurmánům stále méně a s ubývajícím množstvím roste i cena. V mnoha restauracích mají obrovská akvária s živými tvory, stačí si jen vybrat toho, kterého chcete za chvíli vidět u sebe na talíři.

Příběh langust je ale také poněkud smutný. Díky jejich skvěle chutnajícímu, mírně nasládlému bílému masu jsou velmi oblíbené, zvláště pak na grilu s máslem a česnekem. A když si k tomu dáte sklenku vína a čerstvý chléb a salát… hm...

Dříve jich prý byla pobřeží plná. Jeden z domorodců nám vyprávěl, jak  langusty chytali i jen tak do ruky (dnes se loví s harpunou). Krmívali se jimy prý i vězni, protože to bylo to nejlevnější jídlo. Ale dnes jich většina žije v národních parcích a již zmíněných restauracích. Musím jen upozornit že za chytání harpunou na chráněném uzemí jsou pěkné pokuty, stejně tomu je i s výlovem mušlí, takže pozor.

A jedna perlička na závěr: prý není přesně známo, jak dlouho langusty žijí. Nemají totiž přirozeného nepřítele kromě člověka.

A pokud opravdu budete odhodlaní zkusit vše, ochutnejte želví polévku. I želvy jsou tu chráněné a díky tomu je stále můžete vidět volné plavat kolem pobřeží. Jednou za půl hodiny se totiž musí vynořit,aby se nadechly. Sem tam se ale na jídelním lístku želví polévka objeví a v krámu se suvenýry můžete zakoupit vyleštěný želví krunýř coby ozdobu na zeď.

Nejvíce je tu však ryb. Mezi ty lahodné patří rejnok, Vahu-Vahu nebo Dolphin Fish. Nejlépe chutnají přírodně opečené na grilu. Místní kuchyně je vlastně založena na grilování. Tzv. Barbecue můžete najít v každé restauraci a pokud si budete chtít ugrilovat něco sami, na mnoha plážích najdete volně postavené rošty.

Hlava vám půjde kolem i z nepřeberného množství ovoce a zeleniny, kdy našinec mnohdy ani neví, jak danou pochutinu vlastně jíst. Zkuste třeba mango, avokádo nebo passion früit (ovoce vášně). Ale snad nejlepší jsou tu ananasy. Odnikud se nedováží a tak nejsou ani přezrále ani podtržené, zkrátka akorát. Co si takhle koupit cestou na pláž pěkný, voňavý ananas a sníst ho na teplém písku? Osvěžit se pak můžete kokosovým mlékem. Místní ho pijí tak, že mačetou useknou špičku kokosu a dovnitř strčí brčko. Vnitřek je pak také lahodný, když vydloubete bílou stěnu skořápky.

A až budete chtít něco na zub? Není nad přírodní sladidlo, cukrovou třtinu. Prodávají se buď celé špalky, které se žvýkají, a tak můžete vysát všechnu sladkou šťávu, nebo vám na mnoha místech připraví nápoj z cukrové třtiny.

Ale pro ty, kdo nechtějí riskovat a raději zůstávají u evropského stylu stravování, má Karibik také řešení. Fast food je tu na každém rohu a podniky jako Mc Donald, KFC nebo Pizza Hut nezapomněly vybudovat své pobočky ani na St. Maartenu. Ale jestli pojedete na Grenadu, určitě si nezapomeňte koupit českou Mattoni! Ano, právě zde ji prodávají, přímo z Karlových Varů!

Takže: Dobrou chuť!

Reklama