Kdo z vás má někoho blízkého na vozíku, jistě ví, že těmto lidem neztěžují život jen veřejná místa, kde chybí bezbariérové přístupy, ale často mají problémy i ve vlastním bytě.
„Neumím vařit, takže v kuchyni moc času nestrávím, ale když si jdu uvařit kávu nebo čaj, musím se pohybovat po čtyřech jako kočka. A to mám štěstí, že jsem alespoň schopen tohoto pohybu „na čtyřech“, protože jinak bych neměl šanci se s vozíkem dostat do kuchyně ani třeba pro sklenici vody...“ Říká pan Petr, který je od dětství upoután na invalidní vozík.
Slečnu Alici zase musí do kuchyně nosit její tatínek. Stejně jako pan Petr totiž není schopna se s vozíkem do kuchyně dostat, natož se tam pohybovat...
Jak by tedy měla alespoň přibližně vypadat kuchyň pro tělesně postižené?
Základem je tvar kuchyně do písmene U nebo L a snadná dostupnost věcí jako:
- jednoduché ovládání spotřebičů
- snadné otevírání skříněk a zásuvek
- bezpečná manipulace s kuchyňským zařízením
- přesná výška poliček a skříní
- hloubka zásuvek
- podlaha by měla být z nesmekavého materiálu
Chladnička by měla být umístěná 40–
I mikrovlnná trouba by měla být pohodlně dostupná, zde záleží na individuálně zvolené výšce handicapované osoby.
Myčka na nádobí je výtečným pomocníkem, přičemž ideální typ je vestavěný.
Dřez na nádobí by měl být co nejmělčí. V hlubokém dřezu budou vozíčkáře totiž záhy při práci bolet ruce.
Koupit se dají sestavy s dřezem ve výšce
Horní skříňky bychom měli zavěsit podle požadavku postižené osoby. Zde je důležitá snadná dostupnost i do zadních koutů skříněk. Vhodné jsou skříňky s vyklápějícími dvířky, které se odklopí a mohou zůstat otevřené během celého vaření.
Spodní skříňky by měly mít vždy zásuvky. Přičemž než tři malé zásuvky je vhodnější jedna velká s plnovýsuvem, nebo výsuvná police.
Myslete na to, že hledání v koutech spodních skříněk musí být v kuchyni handicapované osoby zcela zrušeno.
Ideální jsou skříňky velké, snadno dostupné s pohodlnými úchyty.
Prostor je to, na co bychom měli v první řadě při zařizování kuchyně pro vozíčkáře myslet. Tolik cenné místo zaplňovat zbytečným nábytkem je první a velkou chybou. Správným řešením je používat různé výsuvné desky a police, sklápěcí stolky, přídavné a jezdicí stolky, které se dají zasunout pod pracovní desku. Dají se koupit i výsuvné kráječe, roboty a jiné menší spotřebiče. To všechno se po skončení práce zasune a vznikne opět volná plocha.
Minimální velikost kuchyně by měla být 2,4x
Důležitá je vždy možnost čelního zajetí vozíku pod pracovní desky, například pod mycí centrum, aby se mohlo pracovat s pohodlně pokrčenýma rukama, bez natahování a předklánění se.
Nezapomínejte také na dokonalou návaznost jednotlivých pracovišť – sporák, dřez, pracovní deska musejí být právě tak daleko od sebe, aby se všude dalo dosáhnout z jednoho místa.
Paní Irena má manžela, který je po nehodě již tři roky upoutaný na vozíku. Bohužel, jeho prognózy nejsou růžové a on sám se pomalu smiřuje s myšlenkou, že vozík bude patřit do jeho života už navždy...
„Musíme si celá rodina zvykat na to, že manžel je a bude na vozíku. Pochopitelně s prostorem v našem bytě je problém a nemalý... Manžel rád vařil, bavilo ho to, ale s tím je konec. Do naší malé kuchyně se nedostane, a i kdyby projel dveřmi, není možné, aby tam s vozíkem manipuloval.
Samozřejmě bych pro něj chtěla celý byt přizpůsobit tak, aby se doma necítil nijak omezený... Ale kde na to mám vzít peníze? Kde vzít desítky tisíc na to, abychom mohli kompletně předělat byt? To opravdu nevím...
Požádali jsme sice město o bezbariérový byt, ale obávám se, že naší žádosti nebude hned tak vyhověno...“
Bohužel rodina paní Ireny není jediná, která se potýká s finančními problémy, a i při sebelepší vůli, není v jejich možnostech zajistit pohodlné bydlení pro jejich manžela a tatínka...
***
Nezapomeňte, že v případě potřeby se každý může obrátit například na Pražskou organizaci vozíčkářů www.pov.cz, která hájí a prosazuje práva všech lidí s postižením, a zejména těch na vozíku.
Usiluje o odstranění bariér, mezilidských i ostatních, a snaží se vytvořit vhodné podmínky pro nenásilnou integraci.
Poskytuje informace a služby, které lidem s postižením usnadňují život, kontaktuje odbornou veřejnost a vítá i iniciativu široké veřejnosti.
E-mail: pov@gts.cz
Telefon: 224 827 210 nebo 224 826 078
Zdroj: tvujdum.cz
Nový komentář
Komentáře
známá má také zdravotní problémy a potřebovala vytvořit návrh kuchyně podle svých představ, naštěstí našla firmu, která ji maximalne vysla vstric
mam-ča: no jo, ale pak mě rozhodí každá maličkost, třeba: uvědomí si někdy někdo, jak je svět kolem nás bariérový: a to nemluvím o chodnících, schodech do obchodů a restaurací, neexistence veřejných WC (všech), vozíčkář má problém vybrat si své vlastní peníze z bankomatu, zatelefonovat z veřejného automatu, sluchově postižený nemá šanci zajít si do kina, protože snad žádné kino není vybaveno indukční smyčkou, aby slyšel zvuk do sluchátek a pod. a pod. A to nemluvím o zrakově postižených.
Proč, když se staví náhodou nové byty, nemají osmdesátky dveře do kuchyně na WC a do koupelny o pokojích a vstupu ani nemluvím, a to nemusí být přímo stavěné jako bezbariérové, jenom tak, aby se daly později upravit bez větších problémů. Ten člověk, kterého jsem tady vzpomínala, dělá v bytě hotová kouzla, včetně přeložení plynové stupačky v koupelně, aby si mohl nechat rozšířit dveře, do kuchyně ani dveře mít nemůžou, museli odstranit i futra (zárubně), aby dosáhl aspoň seddesátipěti cm a dostal se tak, po půldruhém roce, sám do kuchyně. Nad těmito věcmi uvažuje většinou jenom ten, kdo má někoho takhle postiženého ve svém okolí a bere ho zcela jako přirozenou součást života, ne jako něco exotického, co patří někam do ústavu. Čtyřicet let nám zapírali, že v naší společnosti jsou i zdravotně handicapovaní a jenom doufám, že bude stačit polovina doby na to, abychom si zvykli, že do naší společnosti patří a jsou.
Markýza: Díky za to, že své povolání sociální pracovnice bereš jako poslání.
Každý by si měl uvědomit, že se ho tohle téma také týká. Vždyť kolik je mezi vozíčkáři mladých lidí, co se v téhle pozici ocitli během okamžiku. Při autonehodě, sportu, nebo třeba jen nešťastném skoku do vody.
páťa: copak Praha, si představ, že tady nejsou bezbariérové byty vůbec a ani se NEUVAŽUJE o výstavbě, a když se jeden můj klient ptal, co má dělat, když bydlí v paneláku a má potíže, když je na vozíku viz článek, tak mu moje kolegyně
- sociální pracovnice samosprávy - řekla, že on může jít na DPS a rodina ať zůstane v tom bytě, kluk byl v osničce a holka měla po prázdninách nastoupit do školy, to je bez komentáře, prostě na odstřel, ta holka se minula povoláním a nemá tam co dělat. Tak teď upravuje byt - koupelnu, WC, podlahy dveře a prahy už jsou hotové a teď se zrovna pouštíme do kuchyně - na co nemají, tak zkoušíme nadace.
Markýza: tak v tom domě co jsem dělala jsou i velké byty a bydlí tam i mladé rodiny. Je tam složení veškeré věkové kategorie. A dokonce tam je i několik mezonetových bytů. Ale je pravda,že ne každá město s takovými byty disponuje. Jo já mluvím o Praze.
páťa: no je pravda, ale ne každé město disponuje takovými byty a v DPS jsou většinou byty malé a rodina se tam nevejde. A navíc - přestěhuj rodinu s malými či pubescentními dětmi mezi samé důchodce
Markýza: to je jedno z možných řešení. Nebo je možnost zažádat si o byt v bezbariérovém domě s možností i domácí péče. Není to špatné. V jednom takovém domě jsem pracovala a bylo to myslím pro ty lidi fajn.
Zapomněla jsem: podmínkou příspěvku je, že zdravotně postižený bude v tom bytě bydlet 10 let. Jinak by se musel příspěvek vracet.(alikvotní část)
paní Irena, resepektive její manžel by se měl v první řadě obrátit na svůj městský úřad, popř. úřad městské části, na odbor sociálních věcí, tady by mu měla zajisté ochotná kolegyně vysvětlit, že na úpravu bytu pro vozíčkáře existuje příspěvek od státu, první poodmínkou je schválení posudkovým lékařem, zdravotně postižený musí splňovat podmínky postižení uvedené v příloze č. 5 pís, a) - g) vyhlášky MPSV č. 182/1991 Sb. a dále se bude postupovat podle § 34 výše zmíněné vyhlášky, kde se praví, mimo jiné, že za úpravy bytu se považuje zejména: a) úprava přístupu do domu, garáže, k výtahům včetně schodů, k oknům a na balkon. b) úprava povrchu podlahy, ovládacích prvků domovní a bytové elektroinstalace, kuchňské linky popř. dalšího nábytku. c) rozšíření a úprava dveří. d) odstranění pravhů. e) přispůsobení koupelny a záchodu včetně vybavení vhodným sanitárním zařízením a lehce ovladatelnými bateriemi. f) instalace potřebné zvukové nebo světelné signalizace. g) zavedení vhodného vytápění. h) vybudování telefonního vedení. i) stavební úpravy spojené s instalací výtahu. Rozsah úprav se posoudí se zřetelem na závažnost a druh zdravotního postižení.
Výše příspěvku se určí se zřetelem na příjmy a majetkové poměry občana a jeho rodiny a to až do výše 70%prokázaných nákladů účtovaných fyzickými nebo právnickými osobami, nejvýše však 50 000 Kč (100 000 na stavební úpravy výtahu) Na vyúčtování jsou pak tři roky.
Výčet je orientační a na každou úpravu se dá přispět zvlášť.
Je mi jasné, že 50 000Kč není moc, ale! Pokud rodina nedisponuje finančními prostředky na doplacení úprav, lze se obrátit na nadace.(Nebudu jmenovat - reklama).
Jako všechno i toto souvisí s ochotou pracovnic MěÚ, pokud jsou úřednice, chyba, pokud se vžijí do role sociálních pracovnic, pak by tu neměl být problém.
Na závěr - pokud budete chtít poradit, máte osobní zkušenost a nejste si jistí - pište klidně do vzkazů. pokud vím poradím, když nevím, zjistím, kam se obrátit. Jsem sociální pracovnice.