Poslední dobou jsem se nějak rozepsala. Předhazujete témata, ke kterým mám vždy co napsat. I když si neustále říkám, že nechám prostor jiným, tak přijdete s tématem, které mi oživí vzpomínky.

Jak jsem si vybrala školu? Na výběr jsem po pravdě moc neměla. Na základce jsem se celkem slušně učila. Vlastně neučila. Šlo mi to tak nějak samo. V půlce i na konci osmičky jsem měla dvě dvojky, v půlce devítky jednu. Na většině škol by mě vzali bez přijímaček.

Odmalička nám mamka říkala, že nám nohy zpřeráží, pokud se přihlásíme na zdrávku. Byla zdravotní sestrou. Vyprávěla tak hororové zážitky, že by mě ani ve snu nenapadlo se na zdrávku hlásit.

Snila jsem o fotografovi či veterině. Jenže ani jedno mi nebylo přáno. Mamka byla samoživitelka a měla čtyři dcery. Vybrala jsem si sice státní školy, školné se tudíž platit nemuselo, ale výbava na fotografa by přišla draho, navíc bych musela dojíždět přes dvě města, což by se odrazilo na rodinném rozpočtu. Na veterinu jsem také nemohla jít. Nebyly peníze na intr a ani na dojíždění.

Bydlely jsme v malé vísce 20 km vzdálené od Ústí nad Labem. Tenkrát byl obor veterina i v nedalekém Děčíně, jenže autobus z naší vísky jezdil pouze do Ústí a dojíždění do Děčína by se znančně prodražilo. Musela jsem si chtě nechtě vybrat školu někde v Ústí. Byla jsem velmi zklamaná a dala si předsevzetí, že si najdu takovou školu, abych po vystudování našla dobře placenou práci. Natolik dobře placenou, abych zvládla uživit sebe a případné své děti. Aby nemusely pociťovat to co já, aby se mohly bez omezení rozhodnout, čím jednou budou.

Vzala jsem si k ruce seznam škol a hledala umístění. Našla jsem si školu, která byla nejblíže autobusovému nádraží. Nemusela jsem tak ještě dojíždět MHD a platit jízdné navíc. Tak jsem začala studovat obchodku. Stala se ze mě účetní.

Nyní si vybírá školu má nejmladší sestra. Nejvíce se jí líbí veterina v Děčíně. Po dlouhé době tento obor znova otevřeli. Sice bydlí také v malé vísce, kde jediný spoj jede do Ústí nad Labem, ale nemusí si lámat hlavu s dojížděním nebo intrem. Nyní bydlím kousek od Děčína, tak má slíbeno, že pokud se na veterinu dostane, bude bydlet u nás. Navíc, manželova práce je blízko oné školy, tak by ségruši do školy vozil autem.

Text nebyl redakcí upraven.

Téma na dnešek: Jak jste si vybírala školu pro sebe?

Školní léta už má většina z nás dávno za sebou. Pojďme si na ně alespoň zavzpomínat. Přenesme se nyní zpět do doby, kdy jsme se rozhodovali, kam po "základce" zamíříme.

  • Podle čeho jste se rozhodovala?
  • Chtěla jste školu blízko domova? Nebo jste naopak toužila po bydlení na internátu?
  • Šla byste kamkoliv, jen abyste se dostala na vytoužený obor?
  • Věděla vůbec jste v tomhle věku, čím chcete být a čemu se chcete zbytek života věnovat?
  • Nakolik vaši volbu ovlivňovali rodiče?
  • Pro jakou školu jste se nakonec rozhodla?
  • Byla to dobrá volba?

Pište nám své příspěvky už teď na adresu

redakce@zena-in.cz

Došlé příspěvky budeme v průběhu dne zveřejňovat a jednu z pisatelek pochopitelně také odměníme. Dnes si můžete zajistit klidné spaní, protože hrajeme o Silence - sprej do krku proti chrápání.