Říká se, že když s někým žijeme delší čas, pak přejímáme jeho zvyky za své a naopak. Nejsem si jistá, ale myslím, že to platí i u Koček.
Posuďte sami:
Kočka se stává člověkem
Kočka též často kouká do ledničky, nic si nevezme a tváří se stylem: A stejně tam je h….!!! Jako vždy!!!
Očumuje u misky s jídlem a tváří se divně, že je zas to samý, co včera (nebo ráno).
Stejně přiblble se tváří, je-li v misce něco, na co zrovna nemá chuť.
Jídlo, na které zrovna nemá chuť dokáže velmi okázale přehlížet a dožadovat se něčeho lepšího. Ba někdy se tváří ve výsledku asi jako: „Jsem ochotna umřít hlady!“
Stejně jako některé povídavé sousedky děsně ráda očumuje mezi dveřmi, čímž větrá cenné teplo do prostoru. Nebo naopak větrá cenný chlad a pouští do domu nesnesitelné venkovní horko. Místo probírání horkých novinek ze všech pater činžáku ovšem kouká kamsi ven a tváří se stejně vážně jako ona sousedka.
A stejně jako někteří lidé mají, jak se říká v zadečku oje, protože za sebou zásadně nezavírají dveře….
Trochu erotiky na závěr:
Občas nastane u Koček vzácná chvíle, kdy vás přijde váš miláček vzbudit opravdu něžně. Lehce přilehne, něžňoučce si vezme do tlapek vaši ruku a začne ji olizovat tím nejjemnějším způsobem, spíš bych řekla- letmo olíbávat. Dokonce si myslím, že i dává pozor na to, aby se lidské kůže nedotýkala tou chlupatou drsnou částí jazyka. Používá jen tu přední jemnou část.
Lidé se stávají Kočkami:
Z teplého pelíšku se jim nechce naprosto stejně jako Kočkám.
Docela obdivuji jedince, kteří dokázali vzít za svůj typicky kočičí přístup k jídlu. Všimněte si, že kočky po jídle zásadně nespěchají. Pečlivě si olížou tlamičku, packy a často přidají ještě něco málo očisty zbytku těla. Poté se ladně protáhnou a teprve poté pokračují v jiné činnosti. Většinou spánku. To je pro člověka celkem nereálné, přesto ten klid a pohodu po jídle bychom od nich mohli okoukat. Lidi ale rádi jedí za pochodu anebo maximálně ihned, jak spolknou poslední sousto, se už ženou kamsi vpřed.
Pravidelnou péči o srst by většina z nás ráda nahradila neméně příjemnou masáží celého těla.
Víc mě teď zrovna nenapadá, ale možná někoho z vás napadne některá kočičí vlastnost, která přechází na vás.
Ostatně čím víc nad tím přemýšlím, tím více mi nějak ty rozdíly splývají. Někdy je Kočka člověkem, jindy člověk Kočkou…
Nový komentář
Komentáře
Náš Antonín teda rozhodně člověkem není.... spíš prasetem..
tak holt vstane o hodinu dřív, však to přes den dospí.
Narozdíl od nás....
Kočka s tím svým věčně chrápacím režimem nemůže mít s přechody času žádný problémy....
Meander:
Kadla: Moje kočka taky akceptovala letní čas!
Narozdíl ode mne 
Aha, tak už je mi to jasný. Naše
teď línají víc než kdy jindy a protože můj 
línat nemůže tak aspoň různě po bytě pohazuje svršky. A já si říkala kde to to viděl?!
Mohu potvrdit. Náš kocour (jediný kocour a svrchovaný pán našich tří koček) se natolik stal člověkem, že akceptoval letní čas. Odjakživa mě chodí budit těsně (asi půl minuty nebo tak nějak) před zazvoněním mého mobilu (používám jej místo budíku). Když nám před nedávnem pošoupli letní čas, říkala jsem si, hochu, kdo mě bude budit, ty budeš ještě chrnět. Ale jak jsem se spletla :-). Ono ten můj miláček inteligentní nějakým způsobem vycítil změnu a přišel mě - letní čas, neletní čas - vzbudit správně půl minuty před zazvoněním mobilu, tj. o hodinu dříve než jindy. A teď mi někdo vysvětlete, jak to ví
pajda: nikdy neříkej nikdy. Dlouhodobé soužití dělá divy...
Tak doufám, že mě to nepostihne. Představa manžela, jak štítivě shazuje packou můj mobil na zem, aby se mohl rozvalit na jeho místě je děsivá...(podotýkám, že když žehlím, mám mobil na křesle, což je u nás jediné místo v pokoji, kde je signál).