Že se Kočka občas neumí chovat, na to jsme si už zvykli. Jenže její nevychovanost dosahuje vrcholů (ano, správně, vrcholů je více), jakmile k nám zavítají návštěvníci.

Je jedno, jestli jsou mladí, staří, vážení nebo nevítaní…

Kočka to prostě neřeší.

 

Podotýkám, že níže uvedené je pouze shrnutím všech negativ. Kočka pokaždé vybere jen některá negativa, takže celkový dojem není tak hrůzostrašný.

Někdy je ovšem celkový dojem strašný, protože si bodů vybere docela dost…

 

Návštěva přichází.

Kočka ji buď naprosto otráveným okem ignoruje, případně se tváří jako vrah…

Pranic ji nevzrušují obdivná slova ať už upřímná nebo více či méně hraná…

 

"Ježíš, to je ale krásnej kocour!!!  A jak je velkej??? Šmankote, to je kočka? No to je teda kus!!!“

 

Jedno ale platí – čím víc extrémního nadšení, tím méně má Kočka o dotyčné osoby zájem.

 

Stává se, že naopak ona sama někdy extra nadšeně návštěvy vítá, čímž budí dojem, že v naší péči se buď nudí, nebo ji přinejmenším trápíme, takže se vrhá na každou novou osobu.

Bez zajímavosti není ani fakt, že takto vesele se vždy vrhá na muže ve věku kolem pětadvaceti let… Nad tím fakt často přemýšlím a fakt netuším, zda tak dobře rozumí mužské kráse, nebo co…

Ženy a starší muži ji nechávají chladnou…

 

Častým kouskem je očichávání nohou. Kočka přitiskne svůj něžný šedivý čumáček k ponožce dotyčné osoby a nasává se zvláštním výrazem v obličeji. Výraz to není nikterak šťastný, spíš naopak. Návštěvník se cítí trapně a méně či více nápadně nohu pomaličku odtahuje. Kočka stejně pomalu přitahuje svůj nos, takže to chvíli vypadá, že ho má k ponožce přilepený vteřinovým lepidlem…

Občas si začichá jen tak lehce, olízne se a jde dál…

Každopádně je na jejím sebevědomém výrazu vidět, že v tuto chvíli již MÁ svůj názor na onoho člověka.

 

Škoda, dle kvality ponožek ještě neumím lidi odhadovat. Asi jí budu muset někdy požádat o odbornou konzultaci…

Nebo přestaneme návštěvy vyzouvat z bot a zaměstnáme non stop uklízečku. To by se mi docela líbilo J.

 

Méně trapným jevem je její záliba lézt do kdečeho. Čili má-li někdo s sebou tašku nebo kabelku, ihned je okupována Kočkou. Ti známí se baví, neznámé návštěvy nás podezírají, že jsme ji naučili krást a ona v zavazadlech spolehlivě hledá peníze nebo zlato.

Kočce je tato činnost ovšem většinou utnuta hned v zárodku.

Bylo docela zajímavé, když lezla pojišťovacímu agentovi do kufru. To se dalo přežít.

Ovšem když se začala šťourat v brašně dětské doktorky, tak jsem se za její nevychovanost styděla. V tu chvíli jsem ovšem držela třepotající se mimino, takže si doktorka musela poradit sama… Vzala to s humorem.

 

Ničení kabelek je asi tím nejhorším, co její modrá hlava zplodila. Miluje kůži, a dokonce i koženku. Prostě všechno, z čeho je cítit ta typická vůně.

Ihned zadrapne drápky a ač jsou stříhané, dílo je vykonáno během mžiku…

Návštěvy si u nás musí pečlivě uklízet kabelky i takto voňavé boty.

 

Otírání se o černé kalhoty, které chytají chlupy. Vzácný jev, Kočka se totiž příliš nelísá ani k nám, natož k cizím, ale občas se stává…

 

 

Ach jo, jsou i vaše kočky takhle společensky nevychované?

 

Reklama