Děkujejeme za pohádkový příběh, který se stal naší čtenářce s nickem eli.emanuela. Určitě si ho přečtěte

Přibližně do puberty jsem se o svůj vzhled nijak zvlášť nezajímala. Pak ale nastoupila puberta a s ní i naprosto běžná potřeba líbit se. Jenže ouha, nějak to "nešlo". Jako by si příroda na mně vyzkoušela prototyp, který posléze u mé mladší sestřičky dovedla k dokonalosti.

Vedle své sestry jsem nikdy neměla šanci. Například měla perfektní vlasy, já jen nepoddajné a do všech stran trčící zkrouceniny. Také se uměla líčit, oblékat se, chovat se suverénně. Dokázala se spřátelit se "správnými lidmi" - její kamarádky se učily na kadeřnici, kosmetičku, ... a rády jí jen tak své umění předvedly.

Já jsem byla spíš stydlín, šedá myška, která se raději krčí v koutě. A i přesto, že sestřička učinila pár pokusů udělat ze mě hvězdu večírků a oslnivou krásku, necítila jsem se v tom dobře a vždy jsem se vrátila ke své "šedé myšce".

Bylo proto jen logické, že kolem sestřičky se motaly davy nápadníků, mohla si vybírat. Zato já - nikde nikdo. Když na mě padly smutky, říkávala jsem, že se moje sestřička musí vdát a porodit pár dětí, aby si mě někdo konečně všiml. (Nepočítám-li ty, kteří se skrze mě chtěli zalíbit sestřičce či mě chtěli jinak využít, ale to jsem hned prokoukla a ádié.)

A pak jsem já, Popelka, jednoho dne potkala prince. Láska jak trám na sebe nenechala dlouho čekat. A nejen z mé strany, i z jeho! Byla jsem v sedmém nebi a nechápala, jak to, že se mu líbím já, a ne moje dokonalá sestřička.

A tehdy jsem zjistila, že krása je relativní pojem. Že já přeci nejsem žádné ošklivé kačátko, že i já mám spoustu předností, které mohou muže přitahovat - pěknou postavu, velké hluboké oči, roztomilý úsměv, ... Když jsem se svého prince ptala, proč já a ne moje sestřička, odvětil, že je moc "umělá", že má v její přítomnosti strach otevřít okno, aby z ní průvan tu vrstvu make-upu nesloupl. :) A to prosím moje sestřička ještě není z těch, které by to s líčením přeháněly!

Princi se krom namalovaných obličejů nelíbí i dlouhé nehty (a ještě dokonce nalakované - jaká hrůza! :) ), vlasy hrající několika barvami, ženy typu "chodící parfumérie" (i na můj velmi decentní parfém brble) a mnoho dalšího. Prostě nejradši obyčejné holky, které si na nic nehrají, které neutrácí nehorázné částky za nejrůznější kosmetiku a věnují svůj čas něčemu užitečnějšímu.

V současné době je Popelka (na rozdíl od své mladší sestřičky) již pár let šťastně vdaná za svého prince a do jejich "zámku" jim brzo k princezničce přibude maličké princátko. :)

P.S.: A chce-li Popelka nějakou "nadstandartní" kosmetiku (tj. něco jiného než mýdlo, zubní pastu, šampon a krém na ruce), raději s tím nechodí svému princi na oči či napíše dopis Ježíškovi. ;)

eli.emanuela

Krásná pohádka, která se stala skutečností, držím moc palce

Máte také něco k tématu, milé ženy-in? Za chvíli budeme končit, tak nám rychle ještě něco napište na redakce@zena-in.cz