Ke sportu jsem měla vždycky kladný vztah. Teda k takovým těm výbušným sportům, jako třeba běh na krátké tratě – to miluju. Ovšem trať od 800 m výš je pro mě synonymem k vypuštění duše z těla…
Na základce jsem ovšem ve sprintech excelovala.
Na střední škole jsem se na tuhle disciplínu mimořádně těšila – až porovnám síly J.
Prvním kamenem úrazu se stal výběr vhodné obuvi, neboť před lety ještě cosi spešl běžeckého neexistovalo, takže to jistily takový ty plátěnky. Chytrá maminka rozhodla, že aby mi vydrželi dýl (a kvůli případně tlustý ponožce na zimu), vezme o číslo větší. Bylo mi to v tu chvíli nějak šumák, a to byla chyba.
Druhý kámen úrazu byl úžasný stav „dráhy“ – betonové placky naskládané vedle sebe, dávat bacha na železné úchyty zalité v betonu, koktavá učitelka, které ani nějak nedocházelo nutné předcvičení svalů před výkony….
No nic, tohle mi notně zničilo náladu, navíc o číslo větší boty mi už taky začly vadit…….
Dopadlo to tak, že těsně po startu jsem se zamotala do těch úžasných bot a v parádní rychlosti vymlela už tak dokonale vymleté betonové placky, takže červenofialová textura na mém těle byla úúúúžasná. A byla na všech možných i nemožných místech. Odřená pánev, žebro, kolena, obě ruce v dlaních, lokty……
Byla jsem odvedena ke školní lékařce, která nestačila sepisovat seznam odřenin a potlučenin, koktavou učitelkou jsem byla pokárána za špatnou obuv (sakra to jsem taky věděla! – však obuv letěla ihned do koše) a několik dnů jsem chodila poněkud toporně, protože odřeniny tuhly a dělaly se strupy, au, au…. Navíc obě ruce zafačované takovým stylem, že se na mě neznalí kolemjdoucí koukali, jako kdybych si chtěla před časem podřezat žíly….
A tímhle nešikovným startem jsem se zapsala na celý škole!!!!!
Jediným kladem byl příspěvek úrazové pojišťovny, který posloužil na koupi nového kola.
Ovšem boty si už kupuju zásadně SAMA a zásadně akorátní!!!!!!!!!
Jo a nikdy víc už jsem si na betonové dráze netroufla běžet naplno. Takže jediným krásným běžeckým zážitkem byly akorát jedny závody na pravé atletické dráze….
NiKina
Brrr, ty odřeniny vidím úplně živě! To muselo bolet. Díky, NiKino! Dodatečně foukám na bebínko....
A připomínám, že právě probíhá soutěž o krásnou letní tašku. Dnes je ale změna - soutěží se jen do 15:00 hodin.
Stále mi můžete psát své sportovní příběhy na redakce@zena-in.cz a na stejný e-mail rovněž zasílejte fotografie svých mužských úlovků v rámaci naší akce Chlap-in.
Hezký den všem...
Nový komentář