Po naší dovolené strávené mimo civilizaci v chatce obklopené skálami a takovém klidu, že jsem si na to musela nějakou dobu zvykat, jsem se samozřejmě těšila na vanu plnou vody. Ne že bychom se nemyli, to ne, ale znáte to. Nakonec jsme se zpátky do té naší minikoupelny v paneláku docela těšili.

Kočička byla taky na dovolené u babiček, kde se vyřádila v rodinném domě až až. A hlavně měla tam možnost seznámit se sice jen přes sklo s třemi kocoury. Seznamovat se prý nechtěla, ale kdo jí může věřit, že?

 

V rámci prevence, co kdyby chytla blešku, jsem se rozhodla ji doma vykoupat. Nejsem vůbec přívržencem koupání koček, ale mít doma blechu, to se rovná katastrofě... takže...

 

Chyba první byla ta, že kočička byla pekelně naštvaná, že je zase doma, protože v tom velkém domě bylo strašně fajn, takže s námi dva dny nemluvila. Přesto jsem ji druhý den ponořila do lavoru a sprchou jsme ji namočili. To byly první protesty. Výsledek - můj roztržený řetízek - oprava 40,- Kč. A jeden asi navždy ztracený miniaturní přívěsek. Dodatek - přívěsek byl nalezen asi za rok mezi přišroubovaným prádelním košem a vanou…

 

Následovalo šamponování, balení do ručníku a dvouminutová doba působení Orthosanu. Tu strávila na mém klíně pevně usazena a držena s tak příšerným uraženým výrazem!!! Otáčela ode mě hlavu při každém mém pokusu se na ni podívat a vysvětlit jí, že to dělám přece pro její dobro. Kdepak.....

 

Následovné sprchování po době působení bylo dalším hororem. Kočičí miláček si totiž myslel, že tím držením v ručníku vše skončilo.

Koupelna byla celá mokrá, já a můj mužský asistent taky, ručníky taky  mokré, po chodbě mokré fleky, a já jsem navíc měla poškrábané ruce jak po pádu do šípku.

Navíc jsme si vysloužili až do večera uražené pohledy a ještě pár dní nám to nemohla zapomenout.

 

 

 

Musím se přiznat, že mi jí bylo pak líto… A kdoví, jestli to mělo vůbec nějaký účinek, protože ta přehustá britská srst by prosákla vodou asi tak po týdenním non stop máčení.  Prostě ta voda ne a ne se dostat ke kůži. Příroda nejspíš ví, co dělá…

 

Výsledek: Už nikdy ji nebudu dobrovolně a bez vážného důvodu koupat.  A bez vážného důvodu ji nebudu vystavovat riziku chycení blech.

Zkoušela jsem na ni i speciální pudrový šampon. O moc lépe jsem nedopadla, i když mokro ani poškrábání se nekonaly. Uražené pohledy mě však pronásledovaly taky.

Prostě kočky svojí hygieně rozumí nejlépe jen ony samy.  Takže jí do toho už nefušuju.

 

Je pravda, že se na nás kočandík kouká dost opovržlivě, když se plácáme ve vaně plné vody. Je jí to dobré akorát tak k napití, to jo.

 

Ale prý existují kočky, které se v koupání vyžívají…

Reklama