Kterak El Greco začala mít ráda jídlo
Obžerství v pravém slova smyslu – tedy neuvěřitelné přejídání se prakticky čímkoli, co se dá nazvat potravou, mám už naštěstí za sebou (bulimie). Z čeho se však vyléčit nehodlám je má láska k jídlu.
Jasně, když je opravdový hlad, zbouchám cokoli je po ruce, ale když mám jen trošku času, ráda se s jídlem pěkně pomazlím. Není mi líto času stráveného nad sporákem, či u trouby a moc ráda experimentuji s recepty – co když do toho přidám trošku tamtoho a uberu tohle, nebude to pak ještě lepší?
Stejně důkladně se pak věnuji i aranžování jídla na talíř a vše pak pomalinku a v klidu konzumuji, abych si vychutnala každičkou chuťovou nuanci a příště tu dobrůtku ještě lépe „vyšperkovala“.
Trvalo mi dlouho přestat se jídla bát a začít ho mít ráda. Byla to dlouhá a strastiplná cesta, ale stálo to za to, můžete mi věřit!
P.S: Moc bych uvítala vylepšit Vaši rubriku vaření.
S přáním plných a spokojených bříšek El Greco
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.
Gratuluji, El Greco, k tomu, že jste se zbavila bulimie a našla vyrovnaný vztah k jídlu.
Co se týče vaření, probíhá u nás v redakci živá debata, jak tuto rubriku proměníme… tak věřím, že se zlepšení dočkáme. Klidně nám napište, co byste chtěla, aby bylo jinak…
V turnaji samolodí je už více než 35 hráček a odehráli už na 130 her.
Stále máte slušnou šanci na vítězství... hurá do toho…
Turnaj v samolodích běží ZDE: VYHRAJTE TO, NA CO MÁTE CHUŤ
Dnes si povídáme na téma obžerství. Děkuji za váš zájem. Příspěvků nám chodí spousta. Je vidět, že jídlo a věci s ním spojené jsou vám blízké.
Tak se neostýchejte ani vy. Napište nám na redakční e-mail
a třeba právě vás vyberu a dám vám na konci dnešní editace dárek. Jaký – sledujte novinky dovíte se to během dne!
Nový komentář
Komentáře
ToraToraTora — #4 tak tak
ifulinkaa — #2
já taky, jak vidno umí moc dobře vařit, mohl by nám dávat každodenní receptíky 
Jídlo si zaslouží naši lásku stejně jako my.
Naučit se mít ráda jídlo je někdy opravdu dlouhodobý proces. Já jsem od dětství (co si pamatuji) slýchala od maminy, babči a bráchy narážky na svou postavu. Mamina a babča mi pořád říkaly, že mám velký zadek a silná stehna. Chytil se toho i brácha a vysmíval se mi, že mám zadek jako valach. Hodně mě to trápilo a moc jsem nejedla. I když jsem byla jako proutek (podle fotek), pružná i ohebná, stále jsem to doma slýchala a jídlo jsem odstrkovala. Babča kolem mě procházela a s výsměchem prohlašovala, že kolem mě nemůže projít (měla jsem 173cm, 49kg).
Časem mamina přestala s těmi narážkami, když viděla mou sestřenku a jiná děvčata pubertálního věku a babče jsem se vyhýbala kvůli rozporům, které jsme měly.Trvalo dlouho, než jsem začala jíst třeba smažený hermelín...
hlavně,že jsi se s tím poprala a jídlo je tvou vášní, ne nepřítelem!
P.S. já bych tu rubriku přidělila Radkovi, myslím, že u Křížů musí být požitek jíst!
Také ti gratuluji, protože jsi dobrá, že jsi to zvládla, ale nikdy to nepochopím, jak se to může stát
