U dětí se specifickými poruchami učení se musí důsledně předcházet neúspěchům ve výuce. A to je úkol jak pro rodinu, tak pro učitele. Když se žáčkovi ve škole dlouhodobě nedaří, ztrácí motivaci k práci, získává negativní postoj ke škole i vzdělání jako takovému. Problémy mohou vyústit v psychosomatické onemocnění anebo si své nezdary bude dítě kompenzovat různým sociálně nežádoucím chováním.

Úlevy v klasifikaci pro děti s SPU podle pokynů ministerstva školství mládeže a tělovýchovy nejsou podle výchovné poradkyně Mgr. Petry Bucci ze základní školy na pražské Hanspaulce jedinou možností, jak dítěti pomoci: “Myslím, že daleko důležitější je pro každě dítě i jeho rodinu vědět, co se s ním děje. Dát problému, který cítíme, jméno a rozměr pomáhá.“

Jakou školu hledat? „Zaměřila bych se na celkově příjemnou a pohodovou atmosféru ve škole a kvalifikované a komunikativní učitele. Informace o škole bych zjišťovala z kompetentních zdrojů – např. bych se poptala v poradně...," říká Petra Bucci. Pro zdárné plnění školních povinností je ale rovněž klíčová role rodiny – a samozřejmě každá se k problému staví trochu jinak. Rodiče mohou získávat důležité informace jednak v pedagogicko-psychologické poradně, jednak od vyučujících. K dispozici je množství publikací. “Problémem tedy zůstává spíše najít čas a trpělivost a s dítětem podle doporučení každý den pracovat," říká výchovná poradkyně Petra Bucci.

Dětský psycholog Václav Mertin doporučuje při výběru školy přihlížet především k vůli, ochotě a kompetenci učitele pracovat s dětmi. “Součaně bych přihlížel i k materiálním podmínkám školy - počtu dětí ve třídě, dostupnost dalších služeb - např. speciální pedagog, psycholog ve škole, možnost doučování či specifické pomoci. Za nejdůležitější však považuji osobu učitele," dodává PhDr. Václav Mertin.

Všímejte si, jak škola pracuje! Pří hledání vhodné školy pro dítě s SPU byste měli sledovat, zda se vaše dítě bude moci rozvíjet i mimo standardní vyučovací plán. Na ZŠ Hanspaulka (ale samozřejmě i na jiných) existují od poloviny devadesátých let tzv. dyskluby. Sem se děti dostávají podle doporučení z pedagogicko-psychologické poradny anebo na doporučení učitelů.

Je to vlastně forma speciální péče, která je dětem věnována nad rámec běžného vyučování (bezplatně). Podle Petry Bucci rodiče většinou tuto iniciativu vítají. „Dětem se snažíme vysvětlit, čím bude pro ně prospěšná. Zde musím konstatovat, že se maximálně vyplácí mluvit s dětmi na rovinu a vysvětlit jim, že mohou mnohé ovlivnit. Pokud by dítě do dysklubu vyloženě nechtělo, nenutíme jej, ale stává se to jen výjimečně,“ dodává Petra Bucci. Program vychází z doporučení pedagogicko-psychologické poradny, většinou se jedná o cvičení jemné motoriky a grafomotoriky, nácvik sluchové analýzy a syntézy, cvičení vizuomotorické koordinace, orientace v prostoru, nácvik správné techniky čtení, čtení s porozuměním, cvičení na zvyšování koncentrace pozornosti a paměti... Skupinky jsou malé (do 6 dětí) a je tedy možné program co nejvíce přizpůsobit potřebám jednotlivých žáků a případně realizovat paralelně více programů.

Dobrý učitel je poklad Pokud učitel akceptuje dítě s poruchou učení, je velká pravděpodobnost, že je přijmou bez problému i spolužáci. Důležité je, aby škola od první třídy programově učila děti toleranci. "Pak dítě lépe pochopí, že na světě jsou lidé s brýlemi, černí, silnější, děti, kterým nejde čtení, a všichni mohou být bezvadní, zajímaví, dobří kamarádi, šikovní na něco jiného," zdůrazňuje Václav Mertin.

Přiměřený počet dětí ve třídě byste při výběru školy také neměli přehlédnout. V České republice je obvyklý počet dětí ve třídě 20,8. „V podstatě každý žák má nějaké specifické potřeby. Samozřejmě, někteří jsou “náročnější“, ale ne vždy to jsou děti s vývojovými poruchami učení. Takový cizinec, který neumí ani slovo česky…!“ doplňuje výchovná poradkyně Petra Bucci.