,,Která paní dobře jísti zná, je milost sama" - tak, anebo trošku jinak to pravila Blanka z Heliandy užaslému Oldřichu Novému, když si u jeho hospodyně objednávala skrovnou svačinku. No - svačinku... pro nás by to byla asi hostina pro šest osob, ale v její době se netroškařilo. A já s ní musím souhlasit!

Mně ovlivňovalo celý život rčení  ,,Jak k jídlu, tak k dílu" a netroufala bych se proto v předloženém jídle nimrat, natož prohlásit TO NEJÍM!!! Vím, že jsem naprosto nemoderní. Vždyť i v dnešním tématu se soutěží o  knihu o dietě:). Mám obrovské štěstí, že žádnou dietu držet nemusím. Zaťukávám na dřevo, zdraví mi slouží, omezovat se nemusím a pokládala bych za velký hřích na svém těle páchaný, kdybych pokoušela osud nějakými šílenými dietami jen proto, abych měla o jednu konfekční velikost míň.

A proč bych měla?! Byla bych pak někdo jiný? Kdepak, to pro mě není... já si vážím dobrých kuchařů, dobrých receptů a četbu kuchařských knih řadím mezi nejnapínavější. Už při četbě Robinsona jsem hrdinovi záviděla jeho pestrý výběr ovoce, které mu tam jen tak rostlo. Takový chlebovník, jak asi chutná?

Knížka Lidová strava na Valašsku mi leží po ruce u stolu, kde snídávám. A tak můžu srovnat to, co mám na talíři já, s jídlem, které bylo denní stravou našich předků v Beskydech, dovědět se, co se vařívalo o žních, že na svatbě mívali křenovou omáčku, že se rodičkám nosívalo "do kouta", jak chutnal křibičný chléb a chvilku "jako" posedět spolu s nimi u dřevěného stolu. Ti lidé tu už dávno nejsou, ale jídlo, to je poselství, které si generace mezi sebou předávají.

Jídlo má u nás velikou tradici, hostům se předkládalo vždy to nejlepší, uctívali se domácím pečivem, domácí slivovičkou, zabijačky byly příležitostí, kdy se sešla celá rodina. Hody na venkově - to je pojem. I já si pamatuju, jaká to byla sláva, když nás na ně pozvali.

Dnešní honba za vyzáblou postavou je podle mě uměle vybičovaná, protože jde především o obrovský kšeft pro všechny, co v tom mají prsty: tyjí z něj výrobci oděvů, fitcentra, farmaceutický průmysl, hlídky módních policií atd. Netvrdím, že pohyb není zdravý, netvrdím, že je správné se přežírat - já jenom vidím anorektičky, které podlehly módnímu diktátu a nedokázaly se vzepřít, použít zdravý rozum a vlastní hlavu.

Ráno potkávám mladinké slečny s cigaretou v ruce. Asi jdou do školy. Myslím si, že cigaretou zahánějí hlad a nahrazují tím jedno jídlo v představě, že budou krásně štíhlé a udělají tak díru do světa. Kdybych mohla, cigaretu bych jim sebrala a dala dvacku na svačinu. Jenomže, co je hloupému po rozumu, že?

Dietu tedy uznávám jedině v případě, že jde o zdraví. Diabetikovi nebudu cpát jídlo, které mu ublíží, kardiakovi nepodám přesolenou polévku. Ale dnešní trend "všichni musíme hubnout" zvedá tlak i mně, která ho má jinak v normě. Ne, nemusíme hubnout, nemusíme nic, musíme jenom umřít:)

Gerda

Děkuju za nádherný příspěvek :)

To já si radši půjdu zaběhat, než abych se připravila o dobrý oběd :) Ostatně běhání mě baví a jídlo taky :)

Jak jste na tom Vy, ženy-in? Jak jíte? Co jíte? A kdy jíte? Umíte si udělat z jídla malý rituál, nebo něco jen tak zlhtnete za pochodu? Napiště nám o tom, co pro Vás znamená jídlo, na redakce@zena-in.cz!

Reklama