Mám osobní zkušenost s operačním vysekáním dolních osmiček vrostlých do sedmiček a můžu odpovědně prohlásit, že bych tuto svou zkušenost nepřála ani největšímu nepříteli. Pominu bolest, otok a sešití zubů, pět dní neschopnosti, obrovské bolesti hlavy a nemožnost se najíst, o tom nechci psát a dá se to přetrpět. Chci vám napsat o rozdílném přístupu zubařů.

Byla jsem objednaná nejdříve s jednou osmičkou a za měsíc s druhou (obě najednou se nedělají, protože bych se mohla taky udusit, jak moc to oteče). Nebudu raději uvádět nemocnici, kde mi byly zákroky prováděny - nevím, kdy tam budu muset znovu, ještě mám horní osmičky, bohužel.

Když jsem jela na první zákrok, měla jsem obrovský strach, protože jsem nevěděla, co mě čeká. Přístup sestřičky i mladého doktora byl však skvělý, profesionální. Oba byli milí, vysvětlili mi vše potřebné a pan doktor mi po celou dobu zákroku popisoval, co dělá, jak dlouho to ještě bude trvat a tak podobně. Sestřička se mi věnovala také, utírala pot doktorovi i mně a neustále mi odsávala sliny a krev. Prostě to bylo skvělé a já byla mile překvapená. Po zákroku mi dali léky na bolest, antibiotika proti zánětu a popsali, co a jak ledovat, co pít a za jak dlouho můžu zkusit kašovitou stravu. Dostala jsem neschopenku a jela se zotavit domů (samozřejmě s doprovodem manžela, sama bych řídit ani nemohla).

Za měsíc jsem na druhý zákrok jela již bez strachu, myslela jsem si, že horší už to být nemůže, a tak jsem bez obav vstoupila do operačního sálku. Sestřička byla zase milá, ale tentokrát mi zákrok prováděl primář, takže to bylo úplně o něčem jiném. Zkrátka nerudný starý chlap, který ani nepozdravil, natož aby něco vysvětlil, nejdřív seřval sestru, pak se „vrhl“ na mě. Celou dobu nadával, nepoužíval odsávačku, takže jsem neustále polykala krev a sliny, jak jsem se jen pohnula, už byl nerudný, že sebou nemám „šít“. Zub mu nešel vysekat, takže si neustále ulevoval stylem „Do hajzlu, jak to, že to nejde?“ a podobně. Byla to fakt hrůza. Byla jsem naprosto zničená a zákrok trval o hodně déle než ten první (přitom zuby jsem měla na obou stranách rostlé naprosto shodně). Po zákroku mi řekl, že léky na bolest si mám koupit, antibiotika jsou zbytečná a neschopenku napsal až po mých urgencích, že po takovém zákroku prostě nezvládnu jít do práce (první tři dny jsem naprosto nemohla nic polknout).

Člověk by řekl, že pokud jeho zákrok bude provádět primář, má vlastně štěstí, je to jistě ten nejlepší na oddělení, ale já se přesvědčila, že mnohdy by si mladší lékař tento post zasloužil o hodně více, i kdyby jen za přístup k pacientovi. Mám smíšené pocity a obavu z horních osmiček, až se ozvou a budou chtít ven. Rostou totiž podle snímku taky úplně jiným směrem, než by měly, takže budou muset na 100% ven.

Vaše Helip

(Bylo to dost krvelačné?)

Milá Helip,

úplně mě mrazí, když si to představuju. Hrozné, skutečně... Já měla štěstí, můj zubař je soukromník a využívá metody, na které velká pracoviště nemají kapacity a asi ani nervy. Bral mi všechny čtyři osmy najednou, ale byla jsem v takzvané analgosedaci - je to nějaký zvláštní druh narkózy, která pacienta celého oblbne a umrtví, ale není bezvládný. Z operace si dokonce pamatuju útržky, ale bylo to jako být hodně opilá nebo něco podobného. Pamatuju si, že mi padala rouška z obličeje, pan doktor se smál, že koukám jako vejr, mně se chtělo strasně se smát, ale nešlo mi hýbat pusou (naštěstí, měla jsem v ní přece skalpel). Fakt je, že jsem první dva dny měla pocit, že mě ten otok snad udusí, ale byla to spíš panika než reálné nebezpečí.

Držím Vám palce, milá Helip, ať Vám to příště dopadne líp. Možná by se šlo domluvit přímo s tím mladým lékařem, že byste ráda, aby Vás operoval právě on. Určitě mu to zalichotí...

Hezký den! 

Reklama