7. únor vyhlásil Unicef Dnem boje proti ženské obřízce. Každoročně je ve světě obřezáno na 3 miliony dívek  – převážně v Africe, pak v Asii. Další tisíce podstoupí tento zákrok i v etnických komunitách v Evropě.

Co je vlastně ženská obřízka?
V afrických zemích je odstraněn klitoris, malé a velké stydké pysky. Samotná „operace“ je prováděna v zoufalých hygienických podmínkách, jako nástroj většinou postačí rezavá žiletka, špinavý nůž nebo střep. Silně krvácející rána je zašita, někdy je pouze použit spínací špendlík nebo trny. V afrických vesnicích se používá k dezinfekci kraví či kozí moč, pak se rána natře kozím sádlem. Zůstane jen malý otvor, který se otevře (rozřízne) až při svatební noci. V arabských zemích se odřízne „jen“ špička klitorisu, popř. je dívce vyříznut ke klitorisu křížek. Někdy se odstraní celý klitoris a malé stydké pysky, ale poševní vchod zůstane zachován.

Klasická obřízka je rituálem hlavně afrických etnických skupin a jejím hlavním důvodem je „čistota“ ženy pro manželství. Žena nesmí prožívat rozkoš, a navíc, coby neobřezaná je považována za něco nečistého a zrůdného. Pokud není obřezaná, nemůže počítat s tím, že by našla ve svém okolí manžela a ocitá se na okraji společnosti. Závažným faktem je, že dívky k obřízce nutí jejich matky, které to považují za samozřejmé a nesmírně prospěšné. Žena se stane ženou až po obřízce, i když je jí třeba jen 5 let. Tak se často konají obřady, kdy je obřezáno více děvčátek najednou. Dívky jsou vystaveny pohledům „vyvolených“ představitelů vesnice. Nesmí projevit bolest, pro rodinu by jejich pláč mohl znamenat potupu. Vesnice je zároveň „zbavena“ kleteb zlých duchů, protože všechny ženy jsou obřezány. Tuto pověru nesmí nikdo porušit, proto ten hrůzný rituál.

Ty, které obřízku provádějí, se nazývají obřezávačky. Jsou to ženy velmi vážené a bohaté. Mohou si vybírat muže a žít po svém. Toto „povolání“ se předává z matky na dceru. Taktéž jsou to ženy úplatné a marnivé. Pokud jim někdo nepodstrčí peníze „stranou“ nebo se k nim nechová s patřičnou úctou, odnese to jeho dcera. Obřezávačka prostě „řeže“ víc a hlouběji, než by měla.

Nejde tu jen o neuvěřitelný bolestivý  rituál, ale i o zdraví. Mnoho žen má do konce života vážné psychické a fyzické problémy. Nástroje se totiž dle tradic nesmí čistit. Takže obřízky v rozvojových zemích s sebou přinášejí infekční choroby, celoživotní krvácení z rodidel, hnisání, urinální poruchy. Zjizvená tkáň ztěžuje pohlavní styk, který pro ženu znamená jen bolest. Riziková těhotenství a samovolné potraty jsou velice časté. Zároveň však zákrok někdy vede k neplodnosti, která ženu opět staví mimo společnost. A v neposlední řadě, nebo spíše na prvním místě je tu nebezpečí AIDS – ale ani to od obřízek africké národy neodradí. Psychologické účinky jsou stejně zničující. Jsou to traumata, deprese, sexuální frigidita a odpor k sexu. Nemluvě o tom, že obřízku mnoho dívek nepřežije.

V kulturních zemích obřízku provádějí často lékaři, samozřejmě tajně. Můžeme si oddychnout, že tam nebezpečí zdravotních komplikací nehrozí. Ale. Ale co je to za zvyk, mrzačit ženu? Proč přetrvávají takové tradice i ve vyspělých státech?

Dle UNICEF a organizací bojujících za práv žen se zákrok provádí už od jednoho týdne věku děvčete až do 14 let, kdy je dívka pohlavně dospělá. Jen v Súdánu se jedná téměř o 90 % dívek, které obřízku podstoupí. Dalšími zeměmi, kde je nejčastěji prováděna, jsou země rovníkové Afriky (Keňa, Sierra Leone, Ghana, Nigérie..), v Asii muslimské státy jako Jemen, Spojené arabské emiráty nebo Indonésie. Jenže díky přistěhovalectví se dnes už jedná o celosvětový problém. Nejde už jen o africké a asijské země, ale i o Evropu, Austrálii, USA či Kanadu.

I přes oficiální zákazy, které již některé země přijaly, přes společná prohlášení, která jejich představitelé vydali, se denně provádí ženské obřízky. A ještě dlouho budou…

Zdroje:

www.ecn.cz
www.feminismus.cz
www.doktorka.cz
www.unicef.cz
www.lide.cz

Reklama