S počasím mám nejeden zážitek, největší je však pro mě ten, kdy jsme před 19 lety šli jednoho únorového večera na ples. Bylo nádherné teplé počasí, teda až na ten únor, teploměr ukazoval 14 stupňů, a tak jsme vyrazili jen tak v plesových šatech a střevíčkách s tím, že brát si kozačky a kabát je nesmysl a alespoň nám to nebude překážet. Přes šaty jsem si hodila jen hedvábnou šálu a šlo se. Byli jsme natěšení, jak si zase jednou zatancujeme.
 
Ples byl vážně skvělý a i tombola se těšila velkému úspěchu, ani jsme se nenadáli a bylo nad ránem a konec. Jaké bylo naše překvapení, když jsme vyšli ven a zjistili, že napadlo snad dobrých 20 cm sněhu a teploměr klesl notně pod nulu. Ještě že jsme to měli asi jen 10 minut pěšky - i když v letních střevíčkách a hedvábné šálce to bylo krutých 10 minut.
Tenkrát jsem to odnesla pěkným zápalem plic a manžel angínou, ale stejně na to rádi vzpomínáme - i proto, jak jsme se navzájem léčili v pelíšku. Nebýt totiž tohoto dne, nenarodila by se nám naše starší dcera.
 
Fajn den přeje Folkart

No vida, k čemu může být dobré jedno pěkné nastydnutí! :-) Díky za pěknou vzpomínku, která, ač poněkud mrazivá, hřeje i po 19 letech...

Druhé soutěžní slovo: zpívat