Báseň o vášni k rybníkové vodě, o tom jak se naučila plavat, poslala pravidelná básnířka Krokodýlice. Zavřete oči a poslouchejte.

Dobrý den!
 
Nejsem z těch, co po moři sní,
píšu hned do úvodu.
Jsem více plavec rybniční,
zdolávám naši vodu.

Moje mamka plave ráda,
k rybníku nás brávala.
Čubičku, ouško nebo záda
jsem proto brzy plavala.

Z vody se mi stal věrný druh,
nejdřív jsem se v ní čvachtala,
potom jsem odložila kruh
a .... najednou jsem plavala.

Když jezdili jsme na plavání,
to už jsem plavat uměla.
Jen jsem měla strach ze skákání.
Skákat jsem do vody nechtěla.
 
Hezký den a klidnou vodu Vám přeje
krokodýlice

 
P. S.: Svoji fotku v plaveckém úboru nepřikládám. Něčím takovým nemohu znehodnocovat Vaši databázi.

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Děkuji Vám Krokodýlice za další rozvernou básničku. A naše databáze vydržela i fotografii mé osoby. Jsem si jist, že vám to moc slušelo, jen z vrozené skromnosti jste ji neposlala. Tak se těším příště…


Dnes si povídáme na téma: Jak jsem se naučila plavat.

Klást otázky nemá smysl. Vytáhněte své fotky z dob, kdy jste se učily plavat, popište vaše pocity z prvních temp. Svěřte se s metodami, které na vás byly použity.

Na vše se těším na e-mailu

redakce@zena-in.cz

A nejzajímavější příspěvek odměním. Odměním ho třídílným nafukovacím lehátkem, žádnou průhlednou umělohmotnou náhražkou. Prostě lehátko, jaké si pamatuji z dětství, i se sadou na lepení.

To lehátko má i jméno. Bude to vaše Bára 3!

lehatko