Dobrý den!

Téma moc optimismu neslibuje,  zkusila jsem se ho trochu dotknout:

Věřím, že ráno slunce vyjde,
že pravdu mají pohádky
a že po mrazech jaro přijde,
že rozkvetou nám zahrádky.

Věřím, že lásky víc než zla je,
že zloba v lidech uvadá,
že sníh už pomaloučku taje
a v prosinci zas napadá.

Věřím, že synek obejme svou mámu
ať už je malý nebo velký
ve stáří nenechá ji samu.
Že z kousků budou celky.

Věřím, že věneček od cukráře
je víc než věnec na hrobě,
že hledíme na druhé tváře
bez věty: Co je mi po tobě!

Vím, že politik pikle kuje
každou svou volnou chviličku.
...
Věřím, že Míša zarýmuje
odpověď na mou básničku.

Přeji všem hezký den a Míše rychlé hojení.
krokodýlice

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Přece bych Tě v tom nenechala
Krokodýlice moje malá.

I já stále věřím, byť dá mi to práci

že dobré se v dobrém zas člověku vrací.

Že láska a soucit snad nejsou nám cizí

že člověk je uvnitř i krásný a ryzí.

Že v každém temnu je kousíček světla.
Moc by mě mrzelo, kdybych se spletla.
Míša

A jaký je váš názor? Existuje nějaké teorie a klidně i s nálepkou „konspirační“, ke které se přikláníte? Je podle vás možné ještě vůbec něčemu věřit? Co si o tom všem myslíte? Jste ochotni pasívně přijímat, nebo si tvoříte názory sami? Pokud ano, pak sem s nimi na redakce@zena-in.cz

Reklama