Čtenářka Sirikit nám zaslala příběh, který může potkat každou z nás... Život přináší různé situace a jen na nás jak se k nim postavíme, jak se rozhodneme, kam povedou naše příští kroky...
Ne vždy jsou však naše rozhodnutí správná a za chybu se většinou platí.... To je zkrátka život.
Sirikit děkujeme a zasíláme dárek.
Redakce
Půlhodinku čekání na zbytek rodiny jsem si v nákupním centru krátila u šálku vonící kávy. K vedlejšímu stolku přisedly dvě mladé ženy, zjevně přítelkyně. Ta jedna velmi smutná, trochu
uplakaná. Začala se své kamarádce svěřovat se svým životním příběhem a mně jí bylo opravdu líto. Jako šestnáctiletá se zamilovala až po uši a po necelém roce otěhotněla. Jakmile její chlapec zjistil, že čeká miminko, okamžitě se s ní rozešel.
Porodila krásnou holčičku. Aby mohla dodělat školu, zůstala její matka s vnučkou doma a úplně se jí věnovala. Mladá maminka měla dost času na studium i na svou zábavu. Ačkoliv se babička snažila zapojit ji do péče o maličkou, moc chuti k tomu prostě nebylo. A pak se zamilovala do Itala, krásného, vysokého, černovlasého.
Zdálo se jí, že je to ta úplně pravá láska, ta jediná na celý život. Ani se doma nesvěřila, prostě si sbalila pár věcí a odešla z domova bez rozloučení. V daleké jižní Itálii se konala svatba. Líbilo se jí, že na ni ten krásný Carlo žárlí, ale po čase přišla na to, že ta jeho žárlivost se jí začíná zajídat.
Celá jeho rodina ji hlídala, nesměla sama ani na nákup. Vždycky s ní šla buď tchýně nebo někdo z rodiny. Do práce sice nechodila, ale být celý den jen doma byla pro ni obrovská nuda. Děti stále nepřicházely a všichni jí to vyčítali, že to je její vina.
O nic v domě se nezajímala, jen posedávala, kouřila a koukala na televizi. Brzy ji všichni z rodiny začali za tuhle nečinnost kritizovat. Ani její manžel nebyl už tak zamilovaný jako dřív, často na ni křičel bez příčiny a odcházel z domova. Hádky byly čím dál častější a ona už to nemohla vydržet.
Začala si pomaloučku střádat peníze a v hlavě jí uzrával plán, jak celou tuhle situaci vyřešit. Rozhodla se, že se vrátí domů do Čech. Najednou se jí začalo stýskat po rodičích, po její malé holčičce, kterou tak strašně dlouho neviděla. Jednou v noci se nepozorovaně vytratila z domu, dostala se až na mezinárodní silnici a podařilo se jí stopnout kamion, který ji odvezl hodně daleko.
Víc než šest let manželství s krásným Italem pro ni skončilo. Trvalo jí pár dnů, než se dostala do Čech. V kufru vezla dárky pro svoji malou holčičku a představovala si, jaká asi bude. Konečně stála před známými dveřmi a stiskla zvonek. Za dveřmi uslyšela kroky, či spíše skoky a otevřela jí holčička - její malá, sladká holčička.
Pro slzy neviděla a chtěla ji pohladit po tvářičce, ale malá ucukla. Volala na babičku, že je za dveřmi nějaká cizí paní. Babička vykoukla ze dveří kuchyně a řekla jen: "Pošli tu paní pryč, nemá tady co hledat". A holčička zavřela dveře....
Sedla si na schody, hlavu položila na kufr a plakala. Nic se nedělo, nikdo se nevyšel podívat, nikdo ji nepřivítal.
Vyčítala si, že mohla před lety jen tak bez slova rozloučení odejít, spálit za sebou mosty. Litovala toho, ale najednou nebyl nikdo, komu by to mohla říct. Tak se po chvilce zvedla a začala hledat svou kamarádku, aby se jí svěřila a poprosila o radu. Sešly se v bistru a tam jsem vyslechla celý ten příběh.
Neustále se v mysli k tomu vracím a opravdu nevím, jak bych celou situaci řešila být v kůži té mladé ženy. Co byste poradily vy?
Nový komentář
Komentáře
hezky napsany
Ešte petruško,keď vezmem v úvahu tvoje "bojové" príspevky sršiace negativizmom, na iných diskusiach, tak mám osobne nejak dojem, že ti v živote niekdo škarede ublížil...
petruška 2:
A ty si vážně myslíš, že temperament se projevuje jen v posteli?!!! - ja petruško neriešim, čo si vážne myslíš.
No radši dál nebudu komentovat, co jsi mi napsala - nekomentuj
Mám totiž silnou averzi vůči našim východním sousedům, a mohla bych začít bejt hodně sprostá- Petruško, nacionalizmus v EU nefičí. Trošku kráčaj z dobou.
Jen poslední dovětek-proč bych se jako měla ztrapňovat na veřejnosti? - tak to ani nerieš. A vieš, že sa nemá počúvať cudzí rozhovor?
k 122- ja na rozdiel od teba nie som si istá, ty snáď ano?
Podľa najnovších správ matka môže bať aj 66 ročná. Inak neviem ako súvisí akt zmierenia s vekom.
To by taky na těch práškách mohla skončit dřív než ve třiceti - mohla.
ale hlavně, že ty přesně víš, že její dítě skončí ve třiceti na psychině, páč zjistí, že je nechtěný dítě.- nie, na rozdiel od teba neviem to presne a treto nepoužívam takže, vážne, naozaj ale MOŽNO, PRAVDEPODOPNE, SNÁŤ..Skúsim to pomaly..
Takže ty si Vážne myslíš, že ten vek 30 rokov som udala ako limitný termín a nie ako príklad ( teda, ten vek som mohla napísať 35,40,25..napadla ma 30 )
petruška 2: mozna by stalo za to mrknout na nejaky pruzkumy, jak to vypada s temi, kteri dostali podminku (ne natvrdo krim), kolik z nich se dopustilo recidivy. Ver, ze 50:50 to fakt neni
Jestlize Ty jsi nedostala druhou sanci, tak bys snad o to vetsi pochopeni mohla mit, ne?
No, a nakonec...spis bych rekla, ze je to o tom, ze nezname cely pribeh. Protoze jinak vypada to, kdyby holka mela mamu semetriku, ktera ji bude porad dokola predhazovat pochybeni (ale nedovoli ji jit na potrat), a jinak bude vypadat pribeh, jestlize holka, ktera mela doma vsechno, odesla bez slova vysvetleni, a vrati se po letech, aby se vylizala z nejhorsiho a pak se spakuje s dalsim fesakem a zase zmizi. Jenze pokud UMIS na zaklade opravdu tak absolutne nedostacujicich informaci vedet, jestli ta babicka byla takova nebo makova, a stejne tak ta holka...
petruška 2: ale ty zase vyvozujes neco, co nikdy nikdy nerekl
) ca 3 let jsem s nimi byla ve velmi blizkem kontaktu - muzu ti rict, ze navzdory tomu, ze ta pani toto ditko mela uz jako treti, a snazila se davat ji lasku stejne jako tem dalsim dvema, rikala, ze cele tehotenstvi a priblizne do roku mimca, trpela straslivymi vycitkami svedomi, protoze ji nechtela, nemela rada, neprijimala (ale ani by ji nejak neublizila, proste ji hmotne zabezpecila, kdyz plakala, udelala, co prcek potreboval, ale bylo to spis o tom, "co se ma", nez "co chci udelat a citim to tak". Nastesti si to s holcickou odbyly hned v tom obdobi "jastvi", kdyz ji cacorka davala zatracene vyzrat to nechteni (ono to to sviste, at si kdo chce co chce rika, citi), takze tam byly takovy vzteklounsky sceny: nemam te rada, jdi pryc, nesahej na me. I kdyz to si opravdu behem pul roku prekonaly a bylo to dal ok. Ale to uz je jina vec, jen chci rict, ze navzdory tomu, ze matka, ktera deti milovala, mela dite, ktere do roku nechtela a neprijimala. Jak vis, ze si neco podobnyho neprozila ta sedmnactileta tehotna holka? jak vis, ze nechtela jit na potrat a matka ji to zakazala? Jak vis, ze ji matka den co den necpala, ze je to rodinny nestesti a ostuda a pokazila zivot sobe i ji? ze ji kazdy den desetkrat neopakovala, ze je neschopna cokoliv, vcetne postarat se o dite nebo dostudovat?
At uz byl duvod jaky koliv, ta holcina na potrat nesla (a treba zrovna v tom mohla mit prsty jeji matka, co ty nebo ja vime?) Takze a priori by byla holcina prinucena to dite MIT.
Blueberry: deti sice taky nemam, ale mam kamaradku, ktera mela nechtene dite (je verici, takze potrat pro ni z moralnich duvodu proste neprichazel v uvahu) V dobe, kdy to miminko cekala a do jejich (je to holcicka
I kdyz to NIJAK neomlouva jeji odchod, neozyvani se, nicmene...veris tomu, ze bys SVEMU diteti dokazala neodpustit? Tim nemyslim SOUHLASIT, odpustit a souhlasit jsou dve ruzne veci. Chces rict, ze bys svoje dite zavrhla? Uplne a definitivne? Ze bys nezkusila, aspon stranou, bez male, abys ji pripadne usetrila, pokud to nemysli vazne matka ditete, zklamani?
Nejak se mi nechce verit
Vivian: Keď sa rozdelíš s dárkom tak takú vášeň si ešte nezažila, aká tu vypukne.
Vivian: Ja myslim, ze tyhle diskuse jsou nekdy velice plodne. Kdyz si prectu nazory, ktere jsou opacne od mych, snazim se ty svoje zrevidovat a zkoumam, proc mam zrovna takove stanovisko. A to mi nekdy da docela novy pohled na vec
.
Zuzyk: mně by bohatě stačila ta vášnivá diskuse pod ním
Vivian: A dostaneš DÁREK !!!!
Asi taky zajdu na kafčo
Třeba pak taky budu moct napsat zajímavej článek
Avilka:
Zuzyk:
, jojo, veľký bratr naslouchá. Ale to je fuk, predsatav si, že by to bola petruška, tak ti to kafe pekne osladí a dá co proto!
Nevím, jestli byl opravdu úmysl redakce rozpoutat takovou diskusi, mně se to moc nezdá. Každopádně si dám pozor, kdo mě u kafe poslouchá, ať si to tady někdy nepřečtu.
Blueberry: oslovila si síce Vivian, ale dovolím si odpovedať: odsup, nedôvera - to berem ale uzavretá kapitola , hlavne definitivne uzavretá ide ruka v ruku s užíraním.
Pre tu holčinu existuje babička a nie matka. Ano, dokážem si predstaviť reakcie dieťaťa, ktoré sú závislé, ako babina prezentovala matkinu neprítomnosť. Buď diplomaticky alebo s hnevom. Ale v 6. rokoch je viac času dať vzťah do poriadku, ak je snaha, ako v 14, 18 rokoch. Trochu to ženieš na hranu, ono to nebude tak, že maminka zaklope a dieťa si zbalí sakypaky a pôjde. Bude tu potreba predchodného obdobia, aby si malá zvykla a babina sa nebude môcť odstrčiť úplne na druhú koľaj.
Je aj možné, že sa vzťah neobnoví, ale bez tej šance to nik nezistí a stále tu bude ono keby, keby..Rovnako sa ani nedozvie babina, či dcéra dostala rozum.
Nedokazu si predstavit, ze bych dite vychovavala tolik let, pak se rodic objevil za dvermi a ja bych dite predala- blueberry, už asi viem, čo ti vadí, že by si stratila vnučku nafurt. Že fixácia na to dieťa by bola tak silná, že akákoľvek zmena by bola pre babinu katastrofická a srdcelámajúca.
To chápem. Je to síce diametrálne iná situácia ale aj u nás sa jedna babina rozhodla, že bude vychovávať dieťa svojej de facto mentálnej dcéry. Tá si našla iného partnera, s ktorým mala dieťa a to prvé chcela k sebe. Babina práskala dvermi a vyhlasovala, že jej Máriu nedá, a ona ju vychová, lebo jej dcéra je neschopná.A že jej stačí manžel a nové dieťa. Tá jej dcéra fakt bola magor, ale de jure nebola zbavená svojprávnosti. No babina práskala dverami do prvého súdneho príkazu, kde dostala nariadenie kedy a kde musí dieťa odovzdať zákonitej matke. A nepomohli reči, že babina malú vychovávala. Dedina mala divadlo, babina nervy v kýbli a decko bolo vyvalené, kde je sever. A to bolo holky fakt fujtajbl.
Dnes sú už babina a dcéra OK.
Vivian: Nemluvim o nenavisti a uzirani, to ja nedokazu taky. Ale o odstupu, neduvere a uzavrenych kapitolach. Pro tu holcicku jina mama neexistuje, nez babicka. Nedokazu si predstavit, ze bych dite vychovavala tolik let, pak se rodic objevil za dvermi a ja bych dite predala. Avilka zminovala psychiku toho ditete - dokaze si nekdo predstavit, jak by sestilete decko reagovalo na zpravu, tohle je tvoje maminka a od tedka budes s ni? Nejsem nekompromisni, jenom realistka.
Klarchen:
evelyn: súcit s niekym je prevziať jeho starosti na svoje plecia a zaťažiť sa nimi a to nie je dobré. Ja som za empatiu.
Očakáva darček od redakcie za článok
Inak pisateľka súcit fakt neočakáva.
Blueberry: s iným manželom to ano, aj s novým dieťaťom ale to prvé hodiť za hlavu nejde. To bude "strašiť" aj v tom novom vzťahu! Tá malá nie je kus veci ale živý človek , ktorý začne pátrať po maminke, tatinovi a čo je vo veci. Čo myslíš, ako sa bude cítiť, keď zistí, že mamina má novú rodinu, do ktorej ona pre babkinu zaťatosť nesmela? Dokážeš odhadnúť, čo to spraví z jej psychikou, dušičkou a povahou? V tridsiadke skončí na práškoch, lebo bola nechcená? A čo babka, to svoje ďaľšie vnúča odstrčí len preto, že si nerozumie s dcérou? To vnúča, čo za to nemôže, má máť depku, že babka ho nechce? A s novým zaťom ani bába neprehovorí? A presne ako píše Vivian dusiť sa a užierať.
Nebolo by lepšie, pokúsiť sa najsť k sebe cestu, kým je malá ešte dieťa? Aj to je voľba. Nevie sa ako to dopadne, ale ak sa o to nepokusia, tak sa to nikdy nedozvedia.
Avilka, Mahara: vaše neodsuzující postoje jsou pro mě balzám na duši, dík
