Kritiku zná každý. S příchodem demokracie se rozrostla do obřích rozměrů. I když se dal prostor individualitě a jedinečnosti, většinou má jednu podobu: manipulativní agrese neboli neobjektivní napadení, které je většinou obrazem komplexů kritika…

 

Jak to s tou kritikou doopravdy je

Psychologové kritiku považují za nejčastější a zároveň nejúčinnější manipulaci. Manipulovat s druhými se dá nejsnáze tzv. citovým vydíráním, při kterém ve vás manipulátor vyvolá pocit viny. Typickým příkladem je člověk, který nedokáže odmítnout nějakou prosbu nebo nabídku.

Kritika je mnohem silnější a horší. Pokud vám není lhostejná, cítíte se ohroženi nejen pošramocením své pověsti, ale také nebezpečím ztráty pro vás důležitých hodnot (vyhozeni z práce, ztráta přátel apod.).

Jen málokdo dokáže objektivně kritizovat a jen málokdo se kritiku naučí přijímat pozitivním způsobem. Proto je častokrát považována za subjektivní napadení. Zvlášť když kritik nepoukazuje na konkrétní omyly, vlastnosti nebo chyby. Když na vás někdo spustí kritiku bez argumentů, cítíte se bídně, protože nemáte možnost adekvátně reagovat. Při těchto situacích se pak stává, že kritizovaný nevydrží psychický nátlak a negativní útok vrátí negativním způsobem – obranou, která může přejít až do agresivního fyzického napadení. Další variantou „obrany“ je výmluva. Ta má pasivní charakter a ze strany kritizovaného sděluje „jsem červ, dělám co můžu, jen mě prosím nezašlapávejte“…

Je smutné, že to mezi námi funguje na této úrovni, která nic neřeší. Spíš naopak. Negativním způsobem narušuje vztahy, maximálně si někdo na pár sekund uvolní svoje negativní energií nabité ego, které může druhé straně způsobit i celoživotní psychické traumata...

Je to v pořádku?  

Na štěstí máme asertivitu J Toto učení anebo filozofie denního života učí, jak rozlišit a správně reagovat na kritiku.  

Vše obrátit ve svůj prospěch
Základem asertivity je zdravé prosazování se v každodenním životě. Asertivní chování se staví proti agresi i proti pasivitě, které jsou extrémní a taky nejtypičtější způsoby chování.

V souvislosti s kritikou, toto učení rozlišuje kritiku oprávněnou a neoprávněnou. Jak jsem už uvedla, oprávněná neboli konstruktivní kritika nemá poškozující charakter, protože se opírá o jasná fakta. Asertivně jednající člověk kritika odzbrojuje tím, že s oprávněnou kritikou souhlasí, věc nerozpitvává a orientuje se na to, jak věc napravit.

Jsme lidé a občas děláme chyby. A chyba není nic víc a nic míň než chyba. Asertivní reakce tedy vypadá asi takto:

·         Souhlasím s kritikou

·         Stručně se omluvím

·         Navrhnu a co nejdřív realizuji nápravu. To předpokládá, že co nejdříve uzavřeme diskusi o problému a dáme se do práce na nápravě.

·         Nehroutím se, protože vím, že nejsem dokonalá a trochu nedokonalosti toleruji i na druhé straně.

A co neoprávněná kritika? Každý má na všechno svůj názor, a tak neexistuje nikdo a nic, co bychom nemohli zkritizovat. Na tento typ kritiky se nejlépe reaguje technikou „otevřených dveří“.

Název technika otevřených dveří je symbolickým vyjádřením situace, kdy se kritik rozeběhne, aby silou vyrazil zamčené dveře. Když k nim přiběhne, proletí jimi, neboť jsou proti jeho očekávání otevřené.

Asertivní reakce na nekonstruktivní kritiku by měla vypadat takhle:

·         Oddělím ve sdělení kritika to, co je faktem, a to, co je jeho subjektivním, často morálním hodnocením dané skutečnosti.

·         Poté souhlasím s každou pravdou či jen pravděpodobností, nebo dokonce s tím, co by vůbec bylo na světě možné.

·         Na hodnocení a různé náznaky o mojí zkaženosti zásadně nereaguji!

·         Důsledně se držím pravdivého popisu mého chování a s tím vyjádřím zásadní souhlas.

·         Zásadně se nebráním ani útokem (agresivně), ani únikem (pasivně).

·         Dále se dotazuji a zjišťuji, co je vlastně na mém chování tak špatného - někdy se nám tak podaří druhou stranu vybídnout k tomu, aby nám řekla, co doopravdy chce.

·         Důležité je zůstat stále v klidu. Ať bude kritik říkat sebevětší nehoráznosti, musím se soustředit jen na to, co má v sobě zrnko pravdy a s tím souhlasit. To by mělo kritika dříve nebo později umlčet…

Kritika není určitě nikdy příjemná. Když se k ní však postavíte asertivně, zjistíte, že na ní vlastně rostete. Dělejte všechno pro svůj prospěch a zdravé sebevědomí!

Zdroj: Andrew Salter (zakladatel metody asertivity), Tomáš Novák, Věra Capponi - Asertivně do života