„Vždycky jsem chtěla být mladou maminkou a nechápala jsem, že si někdo pořizuje děti až po třicítce, nebo dokonce po čtyřicítce. Jenže moje plány jaksi nevyšly. Pořád nemůžu narazit na toho pravého, který by si mě vzal a založil se mnou rodinu,“ popisuje Kristýna, jejíž kamarádky a známé měly v tomto ohledu podle ní větší štěstí.
je.jpg
Foto: Shutterstock

Kvůli nim i kvůli své rodině se Kristýna cítí pod velkým tlakem, a sama ho na sebe ještě stupňuje. Podle svých slov má pocit, že jí ve třiceti ujíždí vlak. Přepadají ji černé myšlenky, že si nikdy nenajde dost dobrého partnera.

„Od okolí pořád slyším, že už mám věk na vdávání, jestli už se něco rýsuje, proč jsem pořád sama, že jsem moc vybíravá a kdesi cosi. Jako bych z toho neměla sama dost velké deprese, takhle příbuzní a kamarádi akorát přilévají olej do ohně. Navíc kamarádkám dost závidím. Stydím se za to, ale nemůžu si pomoct. Všechny kolem mě jsou buď vdané, nebo svatbu plánují, nebo se chystají otěhotnět, nebo už dokonce porodily. Když se sejdeme, neřeší se nic jiného. Jenom tahle témata a mě to hrozně zraňuje,“ tvrdí Kristýna.

Ta už se dokonce s kamarádkami nevídá tak často jako dřív a omezila i společné telefonáty a sms zprávy. Za družičku už šla tolikrát, že to snad ani nespočítá. Nejen kamarádkám, ale i členům své rozvětvené rodiny. Vždycky se obrnila falešným úsměvem a tvářila se, že to nevěstě přeje. Ale uvnitř jí drásala žárlivost, že není na jejím místě.

„Teď v létě se má vdávat moje sestřenice a já přemýšlím, že si před svatbou vymyslím, že jsem nemocná, abych tam nemusela. Nemám sílu se dívat na cizí štěstí a nemám sílu poslouchat všechny své příbuzné, kteří se mě budou ptát na chlapy,“ uvažuje Kristýna, která momentálně po několikáté zkouší štěstí na online seznamce. Pokud to nevyjde, ze hry pro ni není ani možnost nechat si udělat dítě dobrovolníkem a potom být svobodnou matkou.

Čtěte také:

Reklama