Přečtěte si, jak prožívala boj své maminky, známé české herečky Věry Galatíkové, s rakovinou její dcera Kristýna. Díky jejímu statečnému boji našla sílu jít dál!

V minulém pokračování našeho seriálu o rakovině jste si mohly, milé čtenářky, přečíst vzpomínku herce Ladislava Freje na marný boj jeho manželky Věry Galatíkové s touto zákeřnou chorobou.

Jak vnímala tento boj jejich dcera?

Kristýna Frejová vzpomíná na maminčino trápení...

frejova

RAKOVINA... Když u nás doma v souvislosti s mojí maminkou poprvé padlo toto slovo, zhroutil se nám všem v první chvíli svět. Jelikož má však člověk vrozený kód - přežít - začali jsme se hned zajímat o to, jaké jsou vyhlídky, šance a možnosti...

1. kolo tohoto dlouhého boje maminka vyhrála. Operace dopadla dobře, plicní nádor byl odstraněn a zdálo se, že nemoc je definitivně zažehnána. Až do srpna roku 2005, kdy se na druhé plíci objevil jiný typ nádoru, tentokráte neoperabilní...

Začalo 2. kolo, ve kterém jsme všichni věděli, že máme mnohem méně šancí. Pamatuju si, s jakým klidem maminka vyslechla z našich úst svou diagnózu a jak statečně a vůči sobě velmi cynicky ke svému stavu přistupovala. Rozhodla se, že rakovinu prostě vytěsní, a dokud to bude možné, bude žít krásný život, doma, se svým mužem a radovat se z návštěv nás dětí a vnoučat.

Toto období, které si troufám nazvat šťastným, trvalo necelé dva roky, ale protože 1. prognózy zněly 3 měsíce, podlehli jsme vlastně všichni tomu, že maminka svou bezednou silou a trpělivostí zvítězí i podruhé.

Pak přišlo bohužel 3. kolo boje, které je vlastně nejtěžší, a to postupné, ale nepřehlédnutelné zhoršování stavu, příchod velkých bolestí, od kterých nemůžete nemocnému už nijak pomoci, a jen tupě sedíte, slova i témata vám připadají jaksi prázdná a držení za ruku je vlastně víc než milion zbytečných vět.

S bolestmi přišlo zákonitě ubývání sil. Sledujete, jak rakovina užírá vaší milované bytosti každý den kousek těla i duše a každodenně bojujete s tím, aby vás bezmoc neovládla zcela...

4. a poslední kolo tohoto nerovného zápasu jsme prožili s maminkou na JIPce na Kladně... Najednou neexistuje nejmenší naděje. Vím přesně, kdy maminka hodila do ringu pomyslný bílý ručník a rozloučila se se mnou větou: Ty ses mi ale povedla!

Potom se obrátila do sebe. Odejít smířená a se ctí. To chtěla a tak taky učinila.

Procházím teď 5. kolem a snažím se vyboxovat si smíření. Neexistuje den, kdy bych na mámu nepomyslela. Vyšla jsem však z tohoto několikaletého zápasu posílena o vědomí o neuvěřitelné maminčině vnitřní síle, víře i pokoře. To mi dává sílu a odvahu být tady pro mou dceru stejně tak cele, jako tady byla do poslední chvíle moje maminka pro mě. Přeju všem, kdo prožívají něco podobného hodně síly a hlavně lásky, která hory i rakovinu přenáší...

Kristýna Frejová

POŠLI PŘÍBĚH - CENA NADI URBÁNKOVÉ

Sdružení Rakovina věc veřejná založilo projekt „Pošli příběh - Cena Nadi Urbánkové“, na kterém spolupracuje s magazínem Žena-in.cz. Projekt je určen všem lidem, kteří přišli jakýmkoli způsobem do kontaktu s rakovinou.

Součástí tohoto projektu se tedy můžete stát i vy, mile čtenářky! Jak? Formou vlastního příběhu popište své zkušenosti, obavy i naděje, které jste přímo vy či někdo z vašich blízkých v souvislosti s onemocněním prožili. Neposílejte je ale do naší redakce, navštivte stránky projektu a napište svůj příběh do připraveného formuláře.

S nejzajímavějšími příběhy se budete setkávat také na stránkách magazínu Žena-in.cz.

Čtěte také...