Milá redakce,
od dětských let jsem měla zcela nevšedně vyvinutý dezorientační smysl. Dovedla jsem se ztratit téměř kdekoliv. Zvládla jsem zabloudit v Praze tak, že jsem z Národní třídy došla na Václavák přes Karlovo náměstí a Opletalovu ulici. Můj manžel mi radil, abych se vždy zamyslela, stoupla si tím správným směrem, udělala čelem vzad a vydala se na cestu. Pokud jsem použila této rady, většinou jsem došla správně.
Jako velká část přeučených leváků jsem měla problémy s určením pravé a levé strany. Vždy jsem si musela představit, že stojím doma v kuchyni mezi kredencí a mycím stolem. Měla jsem zafixované, že kredenc je vpravo. Tohle trvalo dlouhou řadu let. V autoškole jsem jednou příšerně zazmatkovala, a když jsem instruktorovi vysvětlila, co se mnou je, vyřešil to jednoduše. „Budu tě navigovat za tebou a za mnou, zvykni si na to a každému, kdo ti někdy bude říkat cestu, to takhle vysvětli." (Právě jsem si představila, jak to vysvětluji té krabičce navigátoru.)
Když jsem se rozhodla asi před 12 lety dělat kurz kineziologie, učili jsme se tam také cviky na odblokování tohoto problému. Je to snadné, cvičila jsem poctivě asi 2 měsíce. Potom jsme jeli s manželem autem a já najednou spustila: „Koleje jsou vlevo, plot je vpravo, obilí je vlevo, kytky vpravo, zatáčíme doleva." Manža na mě vyděšeně koukal a mám pocit, že přemýšlel, kam zahnout, aby se dostal do nejbližší psychiatrické léčebny. Potom to vzdal a prohlásil jen: „Já to vím, proč mi to říkáš?" „Protože to vím," řekla jsem mu, „a bez kredence a myčáku."
Zanedlouho potom jsme byli v Brně na nějaké akci. Vyšli jsme ze sálu a já se dala jedním směrem, manža opačným. Snažili jsme se navzájem přesvědčit o správnosti vlastního rozhodnutí. Manžel se opíral o dlouholeté zkušenosti s mými orientačními schopnostmi, já o svoje přesvědčení, že tentokrát nemusím dělat čelem vzad. Vydali jsme se každý svým směrem. Zanedlouho mě manžel dohnal a řekl jen: „Mělas pravdu!"
Dášule
Jé, kde že se to něco takového učí? :))) Já si taky šíleně pletu pravou a levou, a to mám jinak dobrý orientační smysl. :) Může za to zkřížená lateralita. :)
A samozřejmě děkuju za krásný příspěvek. ;)
Jak jste na tom s orientací Vy, ženy-in? Přiznejte se na redakce@zena-in.cz!
Nový komentář
Komentáře
Mickey Mouse: Rikina: tady se jedná o kohout na plynové bombě
skolacka: To se máš. Mně to bylo jedno, já jím oběma rukama, i příbor si mohu přehodit.
Žábina: tohle jsem nikdy nepochopila. proste me hlava nebere jak na zavitu nebo kdekoliv na kruhu muze byt doprava a doleva. tam podle me muze byt jen po smeru hodinovych rucicek a proti smeru. (coz muj problem opet neresi, nebot smery hodin si pletu s tim, jak v matematice narusta uhel. ten je proti smeru kladny a po smeru zaporny
) ja proste pravo a levo nikdy nerozeznam, zvlast ne na kruhu a v otockach, a zacina mi to byt uplne jedno.
Žábina: zavřít vpravo, povolit vlevo. Tedy aspoň 99% všech závitů a šroubů a podobně to má takto zavedeno.
Žábina: Pravdu má, myslím, manžel. Podobně se určuje pravotočivost nebo levotočivost v biologii nebo v chemii.
A nejlepší je en dedans a en dehors v baletu. Doslova dovnitř a ven. V praxi je to tak, že když mám napřaženou levou ruku a otáčím se doprava, je to en dedans, a když mám napřaženou levou a otáčím se doleva, je to en dehors. Trvalo mi několik let, než jsem to pochopila a některým na to prý nestačí ani osm let konzervatoře:D
já se teď o víkendu dohadovala s manželem, na kterou stranu se utahuje a na kterou povoluje kohout...já tvrdila zavřít vlevo a pustit vpravo
manža zavřít - tzn. po směru hodinových ručiček - doprava, otevřít - proti směru - doleva
dodnes nevím kdo má vlastně pravdu
v naší rodině je nazapomenutelná historka, kdy jsme se vraceli z návštěvy u příbuzných a sestra, která řídila, se ujišťovala: tati, tady doleva? jasně, jeď. a plynule jsme pokračovali jízdou vpravo, což ale přišlo divný jenom mě. a ještě mě nařkli, že jsem detailista
Já nejsem přeučený levák, nýbrž pravák jako poleno a strany si pletu taky. V autoškole jsem měla mnemotechnickou pomůcku - páčka na blinkr doLů = vLevo, nahoRu = vpRavo
.
Strany se mi taky pletou, v aute rikam k tobe a ke mne
v autoskole jsem vetsinou zvladla jet podle pokynu (doprava, doleva), ale musela jsem se na to soustredit
Naše rodina je plná leváků, někteří jsou vyhranění - bratr, babička a někteří ne - já.
Já mám levou i pravou. 
Ťapina: To je přesně ono, můj chlap pořád nedokáže pochopit, že ke mě musí mluvit jasně, stručně a zřetelně. A ne do mě hučet půl hodiny. Mno vidím, že to máme doma nějaký pomotaný...
mam-ča: To je ale pravda. Můj drahý je schopen přečkat můj pětiminutový proslov s výrazem, jako že mě poslouchá, a na konci se zeptat: "Cože?"
Ťapina: dokonalý, ale já mám to samo. Světové strany poznám podle slunka a to, že projdu dveřnma na zéchbod, kde nejsou okna, není tak složitý prostorový manévr.
No.... a ačkoli jsem nepřeučený právák, pár věcí dělám levou.
Mezi leváky se prý vyskytuje více umělců než u pravorukých. Protože pracují převážně s pravou mozkovou hemisférou, která je založena na představivosti a duševních obrazech.
No a můj drahý je levák, krásně maluje a fotí.
Můj taťka byl taky předělanej levák. Psal pravou, ale jinak třeba chleba krájel levou. Naše malá je levačka a mě dalo ze začátku pěkně zabrat i to, když jsem nám chystala příbory - že ona ho musí mít naopak. Jinak si pravou a levou nepletu, jen když naviguju a jsem nervózní, tak se mi občas podaří řvát "jeď vpravo" a ukazovat doleva.
Ťapina 11:59:24 : Moje moudrá maminka nám kladla na srdce, že když něco potřebujeme od chlapa, musíme hovořit stručně, ve větách holých, jako se psem.
Protože když budeme mluvit dvě minuty, tak mu to zní jako hučení vodopádu.
Matelka: Někteří lidi jsou nakombinovaní. Já jsem pravačka od přírody, co se týče psaní a běžných věcí, ale karty a minigolf hraju jako leváci.
Kassy: Takhle se to říká psům, aby to neznělo podobně