Milá Ženo-in,

jako malá jsem měla morčátko i křečka. S křečkem mě však váže velmi zlá vzpomínka. Filípek, tak jsem křečkovi říkala, byl velmi milé zvířátko. Svůj čas trávil v akváriu, které bylo umístěno na chodbě našeho domu. Byl strašně roztomilý a heboučký a já ho měla moc ráda. Byl to můj věrný kamarád.

Když byly prázdniny, spoustu letního času jsem trávila s kamarádkami venku a na Filípka jsem neměla tak moc času. Jednoho nádherného horkého dne mě napadlo, že bych mohla pro Filípka aspoň něco udělat, a tak jsem ho i s akváriem odnesla na balkon. Byla jsem malá holka a myslela jsem si, že pobyt na čerstvém vzduchu mu prospěje a bude mu tam lépe než doma na chodbě.
Na špatné následky jsem nepomyslela.

Jaké bylo mé zděšení, když jsem se vrátila večer domů. Filípek byl mrtvý. Ležel v akváriu natažený a celý tvrdý. Bylo vidět, že se chudáček pokoušel dostat ven.

Tehdy mě nenapadlo, že v 30 stupňových vedrech v domečku ze skla ho vystavuji smrti.
Brečela jsem dlouhé dny i noci a vyčítala jsem si, že jsem ho vlastně zabila já!
Ještě dnes, když na to pomyslím, je mi z toho úzko a smutno. Filípek byl moje zlatíčko. Pak už jsem si nikdy nového křečka nepořídila.

věrná čtenářka Andtka


Milá Andtko,

nejste sama, komu se něco podobného stalo. Moje kamarádka jednou, bylo jí asi pět, omylem udusila koťátko. Dalo by se říct, že ho "uchovala k smrti"... Ještě dneska z toho má husí kůži a pokaždé, když si na to vzpomene, ji to rozesmutní. 

Přeji Vám hezký den a veselejší myšlenky. 

Své příspěvky pište na adresu redakce - redakce@zena-in.cz.

TÉMATA:
DŮM A BYT