Na tu prosincovou neděli ráno, kdy naše dcera s hysterickým pláčem vběhla do ložnice s tím, že ji zemřel křeček, tak na tu teda nezapomenu. Přes pláč a křik jsme se sotva dozvěděli co se stalo, to až nás přivedla do jejího pokojíčku jsme zjistili, že její milovaná Božka to má již za sebou, zkrátka a jasně křeček zemřel...
Pláč a vzlyk se ozýval celým našim domem, ale nebylo co řešit, museli jsme organizovat, kde Božku důstojně pohřbít. Rodinná rada rozhodla, že BožKa bude mít hrobeček na půl kilometru vzdálené zahradě, kde již v klidu a pokoji odpočívají a mají křížek naši dva pejsci! Jelikož bylo sněhu po kolena, tak jsme tímto úkolem pověřili našeho akčního tatínka (mého manžela), a domluvili jsme se tak, že až nebude tolik sněhu přinesem s dcerou Božce taky na hrobeček nějaký křížek a kytičku...
Ač nerad, tak se manžel vydal i s Božkou v truhličce (papírové krabičce) provést tento nepříjemný úkol a já se doma snažila dceru nějak zabavit, i když to bylo těžké! Manžel se vrátil neobvykle brzy, ale nikdo to neřešil... Prohlásil,že Božku důstojně pohřbil a já byla ráda,že „mrtvého“ hlodavce mám z domu pryč! O den později, na Štedrý den, k nám vtrhla babička s tím, že když šla vynést odpadkový koš, tak na ni z popelnice zírala myš nebo malý potkan, prý ať se jdeme podívat a podivnou potvůrku z popelnice zlikvidovat! Pomyslela jsem si, že babička asi zešílela, kde by se v popelnici vzala myš nebo potkan, ale pro klid v rodině jsem i s dcerou babičku na dvorek následovala, jen manžel zůstal trochu zkoprnělý doma!
Ve chvíli, kdy jsem nahlédla do popelnice, jsem si byla jistá, že babička nezešílela, ale zešílela jsem já... Z popelnice na mě těma svýma očičkama koukala naše Božka a dcera samou radostí vzala křečka a už s ním pádila domů. Jen já jsem nechápala, kde se Božka v popelnici vzala, což jsem se dozvěděla o chvíli později, když jsem vešla do obýváku, kde se na mě provinile culil můj povedený manžílek! Lezlo to z něho sice jak z chlupaté deky, ale pravdu jsme i s dcerou zjistily: mému pohodlnému manžílkovi se prostě nechtělo v takovém sněhu brodit přes celou zahradu, tak jednoduše Božku strčil do popelnice. Ale křeček nebyl mrtvý, ale spal jen tvrdým zimním spánkem, což jsme samozřejmě nikdo netušili.
Tak díky pohod lnosti mého muže s náma Božka i nadále sdílí společnou domácnost, a dcera je štěsím bez sebe.
Blanka Orsáková (buhuša)
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.
Napište nám na redakční e-mailovou adresu: redakce@zena-in.cz svoje zajímavé postřehy a zábavné příběhy a historky, které jste s nimi prožili. Svoje texty můžete doplnit i obrázkem vašeho „kámoše“.
Těšíme se na vaše příspěvky, které budeme v průběhu celého dne zveřejňovat, a ty nejzajímavější samozřejmě odměníme. Dnes je ve hře značkové tričko spolu se šamponem na rovnání vlasů Gliss kur – Asia straight a knížka Richarda Waterse z nakladatelství Metafora Fobie odhalené a vysvětlené, věnovaná mimo jiné i ne zrovna oblíbeným tvorům z živočišné říše.
Nový komentář
Komentáře
No ještě že se křeček probudil
A dcerka nechtěla vysvětlení?
tý jo, ještě, že se manželovi nechtělo jít na zahradu kopat hrobeček
Také mám jeden s křečkem,naštěstí ne z naší rodiny
Moc hezký příběh
, ale křečka bych nechtěla
křečky jsme taky pochovávali
Pěkný příběh. Zasmála jsem se
no co zbylo taťkovi než se přiznat
Ještě, že se taťkovi nechtělo....
ještěže ho ta´tka nezakopal a dobře to dopadlo
saruz — #24 to jo, to jsou věci
Když jsme měli křečky, vždy "už opravdu neživí" byli odnesení do popelnice.
chudáček křeček, málem byl pohřbený zaživa, jsem ráda, že to dobře dopadlo
Tý jo, ještě, že tak. Ale stejně, bych ještě počkala, jestli to zvíře je opravdu mrtvé, než bych jej šla pohřbít...
také jsme měli několik krečků a kolikrát jsme do nich "dloubali" jestli žijou.... asi mají tvrdé spaní
Tak to je drsný příběh se šťastným koncem. Ještě že byl manžel tak líný, jinak by křečka pohřbili zaživa... Brrr
blesksoft — #18 ach ty muži
chudák křeček pohřben zaživa