Minulou neděli mě strašně bolela hlava. Jako osvědčený recept proti bolesti mám jistý druh tabletky a procházku na čerstvém vzduchu, nejlépe na místě, které mám ráda, kde je mi dobře... a kde je klid. Bohužel tentokrát byl narušen „rozzuřeným býkem“.

scream

Lék na bolest - pražská zákoutí Malé Strany

K takovým relaxačním místům u mě patří pražská Malá Strana. Pokud znáte různá zákoutí a uličky, dostane se vám i té vymoženosti, že v tuto hlavní sezonu nenarazíte téměř na žádné turisty.

Procházela jsem se v ulici na Úvozu, která navazuje na rozsáhlé sady vedoucí zadní stranou na Petřín. Lidí tam bylo opravdu málo, spočítala bych je na prstech jedné ruky. Možná to bylo dáno špatným počasím, možná i tím, že většina turistů zamíří na Hrad a pak zase zpátky. Nedivím se jim, projít to celé, to dá zabrat i místním obyvatelům.

Procházím se kouzelnou uličkou pod historickou lampou, někde v těchto místech bydlela i herečka Zita Kabátová, už chápu, že se jí nechtělo s manželem do Ameriky, bydlet na tomto kouzelném, Bohem požehnaném místě, nevytáhla bych snad paty ani z Malé Strany!

Lék na blbost? Neexistuje

Hlava mě už nebolí, je mi příjemně, mám ráda procházky, kde jsem jenom sama se svými myšlenkami. V tom mi je přetrhne obrovský křik. Pár korků za mnou, kde se vzala, tu se vzala mladá žena s asi dvanáctiletým klukem za ruku. A za ní tlačí kočárek podsaditý muž, který na ni křičí slova, která se ani neodvážím publikovat.

„Ještě, že je nikdo neslyší,“ pomyslím si. Bylo mi líto hlavně toho chlapce, určitě se za tátu stydí. Zpomalila jsem, přešli kolem mě, ona s útrpným výrazem, on s tváří rozzuřeného býka. I cestou kolem mě ji častoval neskutečnými nadávkami a urážkami, takže během chvilky jsem věděla, kde se s paní seznámil, kdy si ji vzal, proč si ji vzal, jak toho lituje a co plánuje dál.
„Hulvát jeden, taky si to mohl nechat na doma,“ pomyslela jsem si.

I přes tento obrovský křik mě naštěstí hlava znova nerozbolela, a tak jsem si řekla, že když už jsem v blízkosti Hradu, risknu to a vydám se i do davu turistů, zajdu se ještě podívat do Katedrály sv. Víta, kde jsem dlouho nebyla.

Uběhla dobrá půlhodina, než jsem přišla na hradní nádvoří, a co neslyším, povědomý hlas a známé urážky a nadávky. Rozléhaly se po celém nádvoří, tentokrát se paní slovně bránila, nebyla sice tak sprostá a vulgární jako její manžel, ale také nemlčela. Všichni se po nich ohlíželi, už jen chybělo, aby otevřel okno Václav Klaus a ty dva usměrnil.

Panebože, že ho to ještě baví? A proč se ta žena nesebere a nejde pryč? Proč s ním ještě absolvuje tu odpolední procházku po památkách?

Nabízí se slovo „romantickou procházku“, ale k té to mělo opravdu hodně daleko.

Lék na znovuobnovení lásky - chybí

Ať už se mezi těmi dvěma stalo cokoliv (vyčítal jí totiž věci, které se u ní udály snad ještě v době pobytu v mateřské školce), takhle by si to vyřizovat neměli. Hádky na veřejnosti jsou velmi trapné, nehledě na to, že nejtrapněji muselo být tomu malému klukovi.

Být na jeho místě, tak snad pustím máminu ruku a uteču. Možná by jich ten jeho útěk přivedl trochu k rozumu, možná by se začali zaobírat něčím jiným než řvát na sebe na veřejnosti a seznamovat nás tak se všemi jejich soukromými problémy.

Čtěte také: