Tak jsem se vrátila z dovolené a mám neodbytný pocit, že jsem opět zralá na dovolenou. Nejdříve mě vyčerpaly přípravy na ni, takže první den pobytu jsem se vzpamatovávala z cesty a z toho shonu, co vládl doma před odjezdem. Pak jsem si chvíli užívala a když jsem byla v nejlepším, přišel konec dovolené.

Následoval příjezd. A aklimatizace. A vybalování špinavého prádla a ostatních nezbytností, které s sebou člověk na dovolenou tahá. A snaha vrátit všechno do normálu. Zase začít nakupovat a uklízet. Zvyknout si na to, že co si neuděláte samy, tak za vás recepční nezařídí. A na polopenze zapomenete hned, jak juknete po příjezdu do ledničky.
Úplně nejhorší jsou návraty do práce, kde máte svůj stůl, své šanony a svou práci, kterou za vás během vaší nepřítomnosti stoprocentně nikdo neudělá. Můžete se vsadit, že hora lejster se po dobu vaší dovolené nezmenšila, ale naopak nabobtnala, a sesouvá se pomalu k jedné straně. Skvělé zážitky z dovolené jsou fuč. Prodíráte se kupou nesmyslů a toužebně si přejete, aby už zase bylo léto. V práci všechno spěchá. Nic nesnese odklad. Líné tempo volných dní, nabitých novými zážitky je dávno za námi. Vrací se ke slovu staré rituály a s nimi občas i nuda a šeď.

Někdy si říkám, jestli je vůbec rozumné se někam kvůli čtrnácti dnům trmácet, rozbíjet si zažité návyky, odpočívat, být v pohodě, a pak do toho chaosu spadnout znova. Znova si uvědomit, že dovolená je jen únik ze stereotypu, který sám o sobě nic neřeší. Že jsem z místa, kde jsem byla dva týdny, stejně nic pořádně nepoznala a nepochopila. Že bych potřebovala mnohem víc času na to, abych neměla pocit, že mi něco utíká. Abych se na dovolené začala nudit a těšila se domů. Že bych uvítala, kdybych dospěla do stádia, kdy bych si nad mapou říkala: tady už jsme byli, tady taky, tady jsme se zastavili už třikrát, takže nemá cenu se tam vracet. Tady už to znám, už mě tu nic neláká.

Ale takhle to není. Pokaždé mám pocit, že jsem na dovolené nic nestihla. A říkám si: kolikpak krásných míst jsem minula, aniž bych o nich měla tušení? Nevím. Vím jen, že se už teď nemohu dočkat, až přijde příští léto a s ním vůně dálek...  

         
Reklama