Ať žije psaní všemi deseti, tanec prstů po klávesnici, čím dál dokonalejší a tišší klávesnice, anatomicky tvarované, prosvětlené či jinak vychytané…
Ať žije též SMSkování, co nejlepší tlačítka na mobilech a schopnost si rychle osvojit palcovou gymnastiku….
Nám dospělým to přijde jaksi normální, už bereme tužku do ruky jen vzácně. Maximálně pro podpis. A kdo se tužkou vyloženě neživí, časem zjistí, že má skoro problém se i podepsat.
Ale co dopis? Kdy jste napsaly, milé dámy, ten poslední?
No možná si vzpomeneme jen na pohledy k Vánocům a Velikonocům, ale třístránkový dopis na A4 s kamarádkou psacím písmem už je vzácností.
Často vzpomínám na dopisy svého strýčka, jehož krasopis byl spíš takovým malováním po papíře. Jó, byl mi dáván za příklad, jak on hezky píše… můj škrabopis se styděl.
Ale ta školní léta, kdy jsem byla nucena poznámkami popsat stohy sešitů, se na mé ruce podepsala. Píšu snad ještě hůř.
Pravda, po rozdávání několika desítek podpisů denně jsem se za roky pracovní praxe vypracovala k dvousekundovému zvládnutí svého podpisu – ovšem není nic moc hezkého na pohled, to přiznávám…
Jasně, pokud mám čas, pak píšu možná i úhledně. Pokud spěchám, pak vzniká cosi podobnému těsnopisu, a hlavně si musím svoje poznámky přepsat do jiné podoby v nejbližší době. Po určitém čase už to po sobě nerozluštím.
Učitelky na základních školách jsou dnes bezpochyby zděšené. Děti jsou ovlivněny dnešní dobou a krasopis nepěstují.
Psací písmo se formuje přibližně do třetí třídy a pak už je každá další snaha spíše marná.
A dnešní děti píší podle jejich slov strašně. Některé již od třetí třídy raději používají do sešitových zápisků rovnou tiskací písmo. Psací by prý po sobě nepřečetly.
Snad by se dal odpustit kocouří styl, ale děti prý nemají ani dobrý slohový projev. Často používají zkratky, protože jsou tak zvyklé ze SMS. Vypouštějí některé slovní druhy, které činí věty větami, píší stroze a věcně. Tak, jak jsou zvyklé.
Je na nich znát absence psaní dopisů kamarádkám, sdělování vlastních dojmů a zážitků na papír. SMSka je přece rychlejší.
Neovládají pravopis, protože příliš nečtou. Knížky už nejsou jejich věrnými kamarády. A právě četba knih dokáže do mozku zafixovat některé pravopisné jevy tak, že je následně používáme i bez sáhodlouhého přemýšlení.
Docela mě tento fakt překvapil, jsem totiž vychovaná knihami a sáhodlouhými dopisy kamarádkám…
No ale není se co divit. Dnes je to prostě tak. Snad našim dětem jednou zůstane alespoň ta schopnost se podepsat (nebo bude elektronický podpis rozdáván i mobilním telefonem?) a třeba budou excelovat v jiných dovednostech, než je slohová práce na téma „moje oblíbené knížky“…
Anebo jsme svědky velké komunikační revoluce, kdy mizí krása dopisů a nastupuje rychlá a snadná komunikace?
Nový komentář
Komentáře
Jen podepsat, zajimavy nazor, ja si myslim, ze jeste bezne psani nevymyzelo.
čita: Jde o to, že podle současných měřítek i dříve byla určitě spousta různých dys..., ale tenkrát se to tak nebralo, prostě se považovali za neschopné se to naučit. Museli se zařadit mezi ostatní a museli umět všechno, nebyl na ně brán žádný ohled ani úleva, v hodnocení holt na tom byli hůř. Každé dítě buď chce nebo nechce, na to nemusí být dys... Moje bývalá kolegyně (24) je taky dysgrafik a dyskalkulik, přineslo jí to dost ponížení ze strany klientů, protože když byla v práci sama a psala různá sdělení, ne každý adresát pak věděl, že to psala dys., takže docela koukali. My jsme se to naučili tolerovat a nevnímat.
V tomhle jsem dost příkrá. Dříve platilo, že kdo neuměl pořádně psát a počítat, tak byl za troubu, dneska se řekne, že je dys... a je oproti té starší generaci ve výhodě. Když se vám podařilo zvládnout češtinu, určitě to malou motivovalo a má z toho radost, takže třeba i na tu angličtinu nějak vyzraje. Nejen s jazyky bojují i dospělí. Hlavně ať to nevzdává. Držím palce.
Vivian: Ne nutit jako nutit násilím, ale zkusit dítě naučit si třeba to čtení oblíbit, snažit se zaujmout, aby si to něco chtělo dítě třeba přečíst samo, probudit v něm přirozenou zvídavost a ta následná radost, že to zvládlo samo, bude jedinečná! Já čtu i píšu ráda, takže to asi beru víc ze svého pohledu. A zprávy, že možná časem vymizí psací písmo, se mi ještě do včerejška jevily býti nesmyslnými. Ale soudě dle jiných reakcí to asi tak nesmyslné není. Ale je to divné.
*Kotě*: Inu, mě to docela mrzí, páč po sobě nepřečtu ani seznam nákupu nebo filmové hlášky
r1911: já myslím, že je lepší se to naučit na něčem, co ji baví, než kdyby ji do toho měli nutit...
A dokud chodí do školy, tak má reálnou šanci se naučit psát tak, že nebude nijak handicapovaná, určitě si zapisuje látku do sešitů nebo tak...
Ťapina: tak to má holt smůlu, bude si muset najmout odborníka na stará písma, aby mu to rozluštil.
*Kotě*: Možná jestli to píšeš tiskace. Obávám se, že psací písmo se postupně vytratí
Mě by zajímalo, proč se to, že někdo neumí psát, tady prezentuje jako málem charakterová přednost.
Píšu velmi dobře, i když už toho samozřejmě taky poslední dobou napíšu málo. Rukou psaná pošta se omezuje na gratulace babičkám... ale po narození našeho syna jsem mu začala psát takový deníček, jako co se mu kdy povedlo, jak roste, co jsme s ním zažili... doufám, že za 20 let si to snad ještě dokáže přečíst
DELCOP: Tady nešlo o počítač, ale o to, že když už jste dceru nedokázali ke čtení častým trénovaním donutit, tak jste ji měli zaujmout a nadchnout četbou dle jejího gusta - příroda, pohádky, dobrodružné... Najednou se jí chtělo, tak se kvůli počítači číst naučila. A psát stejně bude muset umět, byla by to pak v životě její ostuda a cítila by se ponížená a asi i diskrimonovaná, holt to chce trénovat, protože čtení a psaní je nezbytná nutnost! Alespoň pro mě.
Ahoj, já s krasopisem problém nemám, člověk si přeci pořád dělá někde nějaké poznámky.
Ale mylím, že z toho počítačového psaní vyvstává velký problém - neznalost gramatiky. Počítač nebo mobil to po člověku často dokáže opravit (i když ne všechno, př. interpunkce), člověk pak vůbec nepřemýšlí, co píše. A ten slohový projev některých jedinců je taky hrůza. 
mám za pět let už slušnou hromádku dopisů a ručně psaných básniček!
Já sice taky hodně komunikuju emailem nebo sms, ale ručně psaných pohledů a dopisů bych se nevzdala ani za nic. To, že mi přijde email mi přijde běžné, ale šíleně mě nadchne, když ve schránce najdu dopis. Všechny si doma schovávám a třeba od mého miláčka
Pocitace jednoznacne schvaluji... Moje sestra je od narozeni disgrafik a dislektik a navic ve znameni byka a odmitala se ucit cist a psat... Bylo to s ni docela peklo... Jeste ve 4. tride mela problemy se zakladnim ctenim... No a potom jsem ji poskladal PC, pripojil ji k internetu, nainstaloval ICQ a ted v nem ma kolem 60ti kamaradu, vysedava u toho asi 4 hodiny denne a pise a cte a pise a cte...radost pohledet...
pravopis neovládají nejen mladí
v práci jsem nucena pročítat elaboráty všelijakých doktorů, docentů atd. a kolikrát mám z těch chyb zježené chlupy na celém těle 
chuanita: no, ono s tím pravopisem je to děsné i u dospělců, stačí si přečíst některé příspěvky třeba na z-in
chuanita: No píšem, ale musíme si i pamatovat, co tam bylo, nebo to už po sobě nepřečtem
david.lister: Jaký systém objednávek používá tvoje lednička?
je tedy fakt že tím že děti nečtou knížky se jim strašně ztenčuje slovní zásoba
nedávno jsem zaslechla rozhovor dvou pubošů v tramvaji - vydávali různé skřeky a pomalu nerozumněl ani jeden druhému - nejčastější slovo které používali, bylo COŽE?
Vivian: Nejlepší by bylo poslat to rovnou do sámošky a doma čekat na poslíčka
A platit samosebou taky mobilem 
Ťapina: nemusí se to tisknout. On si to z PC taky pošle do mobilu jako SMS a pak v sámošce jen kouká do mobilu
Vivian: To je ovšem nesmírně nepraktické, neboť se to musí tisknout. My si seznam na nákup posíláme SMSkama
Nějak nechápu, že někdo už skoro neumí psát rukou.
A to nejsem zase tak stará! Neumím si představit, že bych něco běžně nepsala. Klasické ruční psaní já potřebuju denně i v práci, takže mi to přijde samozřejmé. 
Prostě umět psát mi přijde jako jeden ze základů vzdělání. Tedy nejen umět psát, ale i to psaní umět běžně používat.
Mončí: diskety a cédéčka