Dobrý den,

zdravím čtenářky ženy-in a také vás v redakci. K dnešnímu tématu bych také chtěla přispět svou zkušeností.

Moje těhotenství nebylo plánované, ale i přes to, když jsem zjistila že jsem těhotná moc jsem se na mimi těšila. Přítel mi hned sdělil že chce být u porodu a já byla moc ráda.

Začalo to 4.9 2004.Asi v jedenáct večer mi začalo být nějak divně. A postupem času to bylo horší. Bylo mi čím dál hůř ale nepokládala jsem to za porodní bolesti. Myslela jsem si že jsem něco snědla. Tak jsem si šla napustit vanu. A trochu to přešlo. Pak jsem si šla lehnout a trochu jem spala. Ale asi ve dvanáct už jsme jeli do Motola.

Když jsme tam přijeli tak jsem v klidu došla s přítelem na porodní sál. Pomohl mi se převléknout a absolvoval všechna vyšetření, při kterých mi přítomná doktorka sdělila, že už jsem otevřená na 8 cm. A že mám půlku porodu za sebnou.

Moje bolesti se hrozně stupňovaly byla jsem už zoufalá, sestřičky i všechen presonál byl moc příjemný. A snažili se mi nějak ulevit.

Přítel byl celou dobu u toho, držel mě za ruku a informoval mě jak jde mimi ven. Bylo to i přes tu všechnu bolest moc nádherné. Přítel byl první, kdo se malé dotknul. Kdo ji pochoval a donesl sestřičkám na vážení a umytí. Byl pořád se mnou.

A ten pocit kdy jsem dostala malou Izabelu do náruče nikdy nezapomenu. Musela jsem pak být přes noc na JIPce protože jsem ztratila hodně krve. Ale ráno už jsem se stěhovala za malou. Přítel nás chodil každý den navštěvovat. A říká že byl moc rád u porodu. Takže 5.9. 2004 se nám narodila krásná holčička Izabela měla 3.67Kg 47cm.  Na ty krásné okamžiky štěstí nikdy nezapomeneme.

Anchelita

Milá Anchelito, gratuluji ke krásné holčičce i k tak citlivému příteli. Hodně štěstí a díky za Tvůj příspěvek.