Dnešní téma je poměrně citlivé a zároveň velice kontroverzní, protože chtě nechtě vyvolává řadu otázek, na které není snadné odpovědět Jinak se na něj bude dívat matka, jinak lékař, jinak ekonom a jinak člověk věřící v Boha.

Kdyby se to téma netýkalo mě osobně, asi bych se do něj vůbec nepouštěla. Dovolte mi pro začátek malou vzpomínku, která je zároveň mým poděkováním JIP pro nedonošené děti v Thomayerově nemocnici v Praze Krči, kde zachránili moje holčičky.

Dvojčata se narodila předčasně císařským řezem. Uběhlo dlouhých deset dní, než jsem je mohla spatřit poprvé. Srdce se mi sevřelo, když jsem na oddělení JIP vstoupila do sálu plného inkubátorů. Ta umělá průhledná břicha, která za nás dodělávala to, co příroda nezvládla. Vypadalo to tam jak v nějakém sci-fi. Zvláštní ticho, jen přístroje dýchaly, hřály, vyživovaly… Kde asi jsou, těkala jsem očima a trochu jsem se bála přiblížit.

Maličcí tvorečkové, takoví stažení králíčci s hlavičkami velikosti tenisového míčku, s prstíčky tenčími než sirka, napojení na pupeční šňůru náhradní „computerové matky“. Nezažila jsem ve svém životě dojemnější pohled a mohu mluvit o velkém štěstí, že všechno dobře dopadlo. Ne všem dětičkám na tomto oddělení to bylo dopřáno.

Ale vývoj jde dopředu a dnes by přežily i děti, které tehdy neměly šanci. Jenomže zároveň se nabízí otázka, kde je ta hranice, kdy děti udržovat při životě i za cenu těžkého poškození. Moje holky měly dohromady tolik jako jedno dobře vyvynuté dítě, něco přes tři kila, takže měly relativně velkou šanci. Ale dnes se dají „zachánit“ děti, které váží neco kolem půl kilogramu.

Co vy na to, milé ženy-in? Myslíte, že je to tak správně, nebo proti přírodě? Jak se na to díváte jako matka? Týká se dnešní téma i vás, nebo vašich blízkých? Narodilo se vaše dítě předčasně? Jak jste byla spokojená s péčí v porodnici? Je úplně zdravé, nebo má nějaké komplikace? Jste ochotná na dnešní téma napsat? Napište nám své příběhy, nebo názory.

Na vaše příspěvky se těšíme na adrese: redakce@zena-in.cz

Reklama