Krásné ráno a další, prosím!

maje — #24 To máš pravdu. Měla jsem děsný trable se šéfakama, když byli kluci menší a nemocní. Jednou ten starší dostal nějakou virozu a teploty. No šoupla jsem ho k mamce, že za dva dny bude fit. Jak to bývá. Ale ejhle nebylo. Tak jeden den s ním manžel zajel k lékařce a ta nic nenašla. Normální virozo chřipko. Dovezl ho zpátky a asi za hodinu mi mamka šílená starchy volala do práce, že mu volala sanitku, že staršně řve, že ho bolí břicho. Synek je trochu autista a dělá si vše po svéma  staršně nepije. A on šel na wc a dostal křeče a jak nepil, nešlo to. Mamka doma měla ještě toho druhého, děda s autem v německu u ségry. No sanitka přijela hned, bez lékaře,ale odvezli ho do nemocnice.A byli saniťáci a sestra moc hodní. Byl tam na pozorování. A mladší, když mu mával, tak prý říkal, že mu závidí, že chce taky jet sanitkou.

A ještě obvyklá perla dispečerky- mamka diktovala údaje a ona se jí ptala : "A kde má rodiče?" na to na ní mamka vyjela: "No kde asi? V práci!".

Králíček4 — #27 Mojí dcerce taky operovali slepák za 5 min 12, bylo to těsně před protržením. Holka měla horečky a zvracela, dr to vyhodnotila jako nějakou virózu, u slepáku prý horečky nebývají. Sanitka nás zavezla na dětský, kde si ji nechali a druhý den jsem se dověděla, že tam náhodou přišel primář z chirurgie, mrknul na ni a hned ji v náručí odnesl přímo na sál. Bylo to fakt štěstí, ta dr se mi pak ještě za špatnou diagnózu omlouvala, ale měla jsem pak s ní další špatné zkušenosti a tak jsem odešla jinam.

Michaela Kudláčková — #23 Mi to dělala doktorka, taky žulový kvádr! A pořád mi opakovala, že se nechovám jak zdravotní sestra!!!!!Mě to bylo úplně jedno, kdo jsem, myslela že s udusím.

Mě pohotovost nechtěla přijet k 3 leté dceři s akutním slepákem,protože  pokud by to byl musela bych stejně vyjet do nemocnice.Nehledě na to,že jsem měla doma ještě mladší dítě.Nakonec to bylo za 5 minut 12.

1. na komentář reaguje Alenka0010 — #29

maje — #25  To si piš, že byl

Michaela Kudláčková — #23 teda míšo, rozhodně ti nic z toho nezávidím. ale ten pocit, že jsi ji ohodila, neříkej, že to nebyl dobrý pocit, aspoň na malou chvilku

1. na komentář reaguje Michaela Kudláčková — #26

cicinka — #21 nejhorší ale je, že to dítě to tak tragicky neprožívá, ale pro rodiče, kteří jsou v tu chvíli bezmocní, to je hrozné. nikdy nezapomenu, jak u mě seděla moje sestra a pořád mě uklidňovala. běhala volat doktorce a prosila ji, aby přijela a pak zase běžela uklidňovat mě. tohle nikdy u svojí dcery nechci zažít

1. na komentář reaguje cicinka — #30

vodfon — #19 ...to jsem ráda, že se mnou cítíš. Ne, nepřinutila mě k tomu ani ta ženská "žulový kvádr". To je humus viď?

1. na komentář reaguje maje — #25
2. na komentář reaguje vodfon — #28

cicinka — #21 Nejhorší je, že ke každému ožralovi se vyjíždí, aby měli od něj pokoj! A to volá rodina i 10x, že je v bezvědomí!!!!!

vodfon — #17 maje — #18 Toto se stalo mé dřívější kamarádce. Jinak výborné zdravotní sestře, která pracovala v Ikemu, pak na ARU. Její holčička měla nějakou salmonelu, v noci stále klečela na wc, teplota a kamarádka samoživitelka bez auta. Hluboká noc. Odmítli přijet, že si má zavolat taxi. Také jim vynadala do telef. že ví jak se tam věci mají, že jezdila pro lidi se zaraženými větry, tak ať kurňa přijedou. Nepřijeli.

1. na komentář reaguje vodfon — #22
2. na komentář reaguje maje — #24

maje — #18 Doktor má vždycky pravdu!!!!! To platí všude!!! Těch normálních s lidským  přístupem je hodně málo! Stejně se časem zkazí i ti!!!!!!!!!!!

Michaela Kudláčková — #7 Míšo právě jsem dočetla tvůj článek o sondě a málem jsem se smíchy počůrala!!!!!!!! Já vím, co to je polýkat něco velkého. Byla jsem na gastroskopii, to je to  samé, ale z žárovkou! Řikám, že porod byl proti tomu procházka růžovou zahradou

1. na komentář reaguje Michaela Kudláčková — #23

vodfon — #17 jenže ono to nejde. protože by na to stejně doplatili nakonec oni.  např. mě, když bylo 16, tak jsem dostala anginu, ale bohužel i streptokoka. přestávala mi pracovat mícha, zapadával jazyk, byla jsem mimo, horečka přes 40°C. a doktorka nechtěla přijet, že už jsem velká, ať si tam dojedu. nakonec jí musel ukecat saniťák, že jí tam odveze a jen se na mě koukne. ta držkovala s tím, že mi mají dát paralen na horečku a že jsem hysterka. nakonec to bylo na honem do nemocnice, kde mě z toho dostali. ale zároveň nám řekli, že si můžu stěžovat, ale oni by to radši nedělali, že by mi pak nepředepsali prášky ani na rýmu. že by mě radši poslali 40 km do nemocnice takže asi tak.

1. na komentář reaguje vodfon — #20
2. na komentář reaguje cicinka — #21

Marie Dymackova — #3 Já jsem bývalá dispečerka, ale to bych si v životě nedovolila. Ještě k dítěti!!!! Měla jste s nima udělat pěkný cirkus!!!!!

1. na komentář reaguje maje — #18
2. na komentář reaguje cicinka — #21

maje — #15 My jsme se jednu zimu rozhodli, že kluky začnem učit bruslit. Bavilo je to. Když jsme byli potřetí, tak ten mladší upadl a jak šel k zemi, skrčil ruce a praštil se do lokte. Vstal, pobrekával a já říkám: "To bude dobrý, už nebul." Jenže bulel dál, že ho to pořád bolí. Tak to už jsem byla otrávená, šla jsem s ním do šatny. Tam jsem ho svlíkla a koukala na tu ruku, ted jsem mu s ní různě kroutila. myslela jsem,že když mu s ní dokážu hýbat, že zlomená není. No on bulel a občas heknul dál. Tak jsme jeli domů, jelikož jsme neměli průkazky, nic. Manžel říkal,že simuluje, nikam se nepojede a hezky pomaže do školky. No jenže doma už jsme tam viděli takovou menší bouli. Tak nakonec na tu chirurg. zajel a domů se už nevrátil, rovnou ho se sádrou odvezl na hlídání k babičce. Až za pár let, když jsem si já zlomila ruku v lokti, tak teprv jsem zjistila jaký jsem mu dělala bolesti, když jsem mu s tou rukou kroutil a natahovala jí. To bolí nejvíc. Ti smajlíci patří mě, blbé matce.

Věrulinka — #13 mojí dceru trápily větry do 2 let! vždycky v noci řvaní, kopání, převalování, než se jí to povedlo. a pak třeba za půl hodiny znovu jednou jí vzaly v noci ouška (3/4 roku) a já v domnění, že to jsou větry, jí v polospánku masírovala břicho

1. na komentář reaguje cicinka — #16

Věrulinka — #13 To ti teda povím. A víš jak jsem blbá, ani nevím po čem to mohl mít. Stravu jsem jim dělala tu dětskou,žádné dospělácké fujtajbly. Ale celý den plakal. A samozřejmě neřekl co ho bolí Šmudlík jeden malej. Dneska sice řeknou,ale zase mi někdy připadá, že jsou neobjektivní. Že přehání. No člověk si neoddechne nikdy.

cicinka — #11  ale byly to krásný zvuky a správný , jsi si oddychla, viď?

Moje nejmladší dcera, taky na ně trpěla, po 6 týdnu to bylo Ok. Bylo to vždycky hrůza a děs, trubičku u zadečku , ona uplakaná, já uřvaná

1. na komentář reaguje cicinka — #14
2. na komentář reaguje maje — #15

Moc krásný příběh Míšo!  S dobrým koncem a ještě lepším doktorem !!!!!!

Věrulinka — #10 Mladší syn měl jednou zřejmě taky jen větry. Už mu bylo přes rok a ten den, celý prořval. Nebyl k utišení, nespal. odpoledne ,když přišel manžel z práce, jsem ho ukecala, že zajdem na pohot. Vím, že tehdy nádherně sněžilo. Šli jsme pěšky. A někde cestou , syn v kočárku usnul a pak se začly ozývat ty známé zvuky. Usoudili jsme, že to byly větry. Najednou byl usměvavej a pohodovej. Ale taky jsem byla vyděšená.

1. na komentář reaguje Věrulinka — #13