Podle dnešních měřítek byl tedy spíše jakýmsi gigolem než lamačem ženských srdcí. Zvláštní místo mezi jeho láskami, kterých bylo údajně 132, zaujímá mladinká kráska Manon Balleti, jejíž dopisy Casanova uchovával ještě dlouho poté, co se rozešli. Z přibližně dvou set Manoniných dopisů z let 1757 až 1759 se jich dochovalo čtyřicet jedna.

ba.jpg
Foto: Nádherný portrét od Jean-Marca Nattiera z roku 1757 visí v londýnské Národní galerii
Jean-Marc Nattier, Public domain, via Wikimedia Commons

Maria Maddalena Balletti (1740-1776), známá spíše jako Manon Baletti, byla dcerou slavného italského hereckého páru Silvie a Maria Balleti, kteří působili v pařížském divadle Comédie Italienne. Především díky slávě matky, která byla považována za jednu z nejlepších hereček své doby, prožila Manon dětství privilegovaného dítěte.

Manon se poprvé setkala s Casanovou v roce 1750, když jí bylo deset let. Ten tehdy přijel do Paříže s jejím starším bratrem Antoniem, který se vracel ze studií v Itálii, a byl rodinou Balleti srdečně přijat. Už tehdy Manon zaujal. V té době si jí ale Casanova sotva všiml, byla ještě dítětem. Více se věnoval flirtování s její okouzlující matkou.

Po bohatém životě plném luxusu a společenských setkání opustil Casanova v roce 1752 Paříž a vrátil se do Benátek. Mezitím Manon vyrostla. Vzdělávala se v klášteře voršilek v Paříži, což nebylo pro herecké děti obvyklé. Herci té doby nepatřili k vyšší vrstvě a jejich děti obvykle neměly přístup k formálnímu vzdělání. Už z toho vyplývá, že matka Manon sice nebyla obyčejná herečka, ale nejspíš si také nepřála, aby ji dcera v jejím povolání následovala. Víceméně jí chtěla dopřát vzdělání, které by ji činilo přitažlivou na manželském trhu.

Vedle základního vzdělání v klášteře tedy Manon rozvíjela svůj talent pro hudbu a tanec. Učila se hrát na kytaru a cembalo. Hudební lekce jí dával Charles François Clément, skladatel a cembalista, který požádal v roce 1754 její rodiče o její ruku. Ti ho považovali za vhodného budoucího partnera své dcery.

62c2d4ff585b1image-4-casanova-blog.jpg
Foto: Giacomo Girolamo Casanova od Alessandra Longhi
Alessandro Longhi, Public domain, via Wikimedia Commons

Jenže to se v roce 1757 do Paříže vrátil Giacomo Casanova, který tehdy sedmnáctiletou dívku okamžitě okouzlil. Na jeho žádost zrušila zasnoubení se svým učitelem hudby a veškerou svou lásku a naději vložila do vztahu s Casanovou. Ten byl u Balletiů častým hostem, a tak brzy došlo na zásnuby s Manon. Vztah trval tři roky a podle všeho byl platonický. Během této doby se ale kvůli Casanovým aférkám snoubenci několikrát rozešli, zrušili a znovu obnovili zasnoubení. Čilá Manonina korespondence plná něžností nasvědčuje tomu, že jej dívka skutečně milovala. Když skončil Giacomo v pařížském vězení pro dlužníky, neváhala vzdát se svých diamantových náušnic, aby ho z vězení vykoupila.

Nakonec ale v roce 1759 definitivně vztah přece jen ukončila, zasnoubení zrušila a Casanovi vrátila jeho dopisy a portrét. V posledním dopise ho požádala, aby už na ni nemyslel, její dopisy spálil (což Casanova neučinil) a aby v případě, že se někde spolu setkají, předstíral, že se neznají.

29. července 1760 se provdala za pětapadesátiletého Françoise-Jacquese Blondela, vlivného dvorního architekta, čímž Casanovu nesmírně ranila, neboť stále doufal, že by se právě s ní mohl (někdy) usadit. V manželství se Manon narodily dvě děti, první zemřelo den po porodu a druhé dítě -  syn Jean Baptiste úspěšně pokračoval v rodinné tradici jako otec a stal se též architektem. Manon zemřela v pouhých šestatřiceti letech pravděpodobně na plicní hypertenzi. Casanova si ve svých pamětech vyčítal, že jí nejspíš svým chováním zkrátil život…

Pokud se vám portrét Manon zdá povědomý, jeho autor Jean-Marc Nattier byl oblíbeným malířem francouzských šlechtičen. Získal dobré renomé i u královského dvora Ludvíka XV., zakázky obdržel i od ruského carského domu.
 
 Zdroje: Megan Richardsonová: Dospívající sen o lásce v Evropě osmnáctého století-online, Historická červená knihovna, Manon Balleti-italská Wikipedie
 
Čtěte také: