Martina je žena plná energie. A vždy taková byla. V osmnácti porodila první dceru, ve dvaceti druhou. Přitom stále tvrdě pracovala, protože to prý pokládala za samozřejmou věc. V pětadvaceti se s manželem nastěhovala do vysněného domu. O rok později zjistila, že jí je partner, se kterým chodila od střední školy, nevěrný. A tak se rozvedla. Stále pracuje a stará se o své dvě dcery. Zároveň si však užívá večírky, podniká cesty po celém světě a dohání vše, na co nebyl během manželství nikdy čas. A možná chyběla i chuť něco takového podnikat.

Ano, mohu si takový život dovolit, protože díky své pracovitosti vydělávám opravdu slušné peníze. A neutrácím je za kraviny. A také je samozřejmě velká výhoda, že se mi rodiče postarají o holky, když nejsem doma,“ začíná své vyprávění žena, která ví, co chce.

  • Věděla to prý vždycky, ale dřív se stále něčemu přizpůsobovala.

Nejdřív partnerovi, který chtěl mít sice samostatnou ženu, ale zároveň teplé večeře. Pak dětem, aby jim nic doma nechybělo. Stejně tak to bylo v práci, kde sice uspokojivě vydělávala, ale byla spíš takovým otrokem. Po rozvodu dala výpověď a tu stejnou práci, ve které měla praxi, začala dělat na volné noze. Stále má velmi pěkný příjem, ale zároveň je vlastní paní.

  • Vzít si volno uprostřed týdne a zůstat doma s dětmi není problém. Stejně tak jako udělat si výlet do Paříže či si naplánovat pár dní u v tropech u moře.

Miluju své děti nade vše, ale zároveň vím, že k svému životu potřebuju i seberealizaci mimo domov. Mám štěstí, že dělám práci, která je dobře ohodnocena. A ještě větší štěstí je, že jsem našla pracovní parťačku, se kterou trávím i volný čas. Je taky rozvedená a rovněž má doma dvě děti. Naše manželství skončila zhruba ze stejných důvodů. Možná je to tím, že jsme si v mnohém podobné,“ zamýšlí se mladá žena nad svým životem. Je s ním spokojená, i když má někdy pochybnosti, jak na ni nahlíží její okolí. „Já jsem přesvědčená, že dětem dávám víc než mnohé jiné matky, přesto mám občas špatné svědomí z toho, že se domů vracím nad ránem a užívám si zábavu plnými doušky, jako kdybych byla svobodná dvacítka bez závazků,“ uzavírá své vyprávění, ale zdá se, že ujišťování, že se tím nemá trápit, ve skutečnosti vlastně vůbec nečeká.  

Přečtěte si také:

Reklama